Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Leden 2009

Části ze skutečných policejních záznamů

31. ledna 2009 v 19:39 | sisinaaa |  Zábava-bav se
* Po převozu do nemocnice lékař konstatoval smrt pacienta,ale to jsme tušili,už když jsme ho našli na třech místech v lese.
* Pachatel odcizil ze zásuvky vedoucího nezjištěné množství pětikorunových mincí v celkové hodnotě 300 kč.
* Nejdříve jsem si myslel,že jen žertuje a že po mně střílí slepými náboji.Když mě odváželi do nemocnice,tak jsem si to už nemyslel.
* Několikrát jsem ho vyzval,aby zastavil,on ale padal z okna dál.
* Po několika dalších metrech zabočil sledovaný vpravo,což jsme nepředpokládali a pokračovali dál rovně.
* V tom parku jsem byl jen já a pachatel.No a ještě asi padesát dalších lidí,které jsem neznal.
* Vystřelil jsem na něj služební zbraní až poté,co jsem střílel do vzduchu,ale to bylo tři dny před tím a to zadržený asi neslyšel.
* Služební pes sledoval stopu několik metrů a poté usnul.
* Zadržený se při zatýkání bránil,jako kdyby věděl,že ho chceme zatknout.
* Nasadil jsem mu pouta a než jsem se vzpamatoval,utekl i s policejním psem.
* Služební pes sice zadržel pachatele,ale pouta jsem mu musel nasadit já.
* Zadržený při zatýkání kousal,proto to asi služební pes nevydržel s nervy a kousl ho také.
* J.K. se při zatýkání bránil tak intenzivně,že jsme se po chvíli už bránili my.
* Hrubě mě urážel,tak jsem ho mírně uklidnil obuškem.
* Narazil jsem do telefoního sloupu,protože jsem chtěl zabít mouchu.
* Ten náklaďák nacouval skrz přední sklo do manželčina obličeje.
* Když jsem přijížděl domů,vjel jsem omylem do jiného dvora a naboural do stromu,protože ho doma na tomto místě nemám.
* To druhé auto do mně nabouralo bez jakéhokoli předchozího varování.
* Před jízdou jsem něco vypil.To ale nebylo nic proti žízni,kterou jsem měl.Nehodu tedy zavinila manželka,která přesolila oběd.
* Ten děda,kterého jsem porazil,by se na druhou stranu silnice stejně nedostal.
* Myslel jsem si,že mám stažené okénko.Zjistil jsem ale,že je zavřené,až když jsem vystrčil ruku ven.
* S odcizeným autem jsem jel dost rychle,nemohu ale říci kolik,protože se mi všechno pro opilost rozmazávalo.V autě jsem ale už nepil.
* Chodec do mně narazil a pak mi skočil pod auto.
* Ten chodec váhal,kterým směrem se má vydat,tak jsem ho přejel.
* Když se mi stala nehoda,řídil jsem vůz už čtyřicet let a usnul za volantem.
* Kde se vzalo,tu se vzalo,přijelo neviditelné auto,narazilo do mého vozu a zase zmizelo.
* Řekl jsem policii,že nejsem zraněný,ale když jsem si sundal klobouk,zjistil jsem,že mám frakturu lebky.
* Ve tváři toho starého pána,který se odrazil od kapoty mého auta jsem si všiml nečekaně smutného výrazu.
* Nepřímou příčinou této nehody byl chlapík v malém autě s velkou hubou.
* Před jízdou jsem požil alkohol v množství šesti velkých alkoholů,ale podotýkám,že zatáčku jsem přehlédl jen proto,že foukal dost silný vítr.
* Telefonní sloup se rychle přibližoval.Snažil jsem se mu uhnout z cesty,ale najednou mi narazil do předku auta.

Z emailu

Vtípky

31. ledna 2009 v 18:58 | sisinaaa |  Vtípky
* Blondýna a email
Muž si čte v klidu noviny,když se najednou ozvou kroky a jeho blonďatá manželka jde ze schodů,otevře venkovní dveře,přejde zahradu,odemkne poštovní schránku,zakroutí hlavou a zase jde zpět.
Za pár minut se vše opakuje.
Kroky na schodech,zase se objeví žena,přejde zahradu,zase otevře schránku,zakroutí hlavou, vrátí se zpět do domu.
Když se to opakuje asi po páté,muž to nevydrží,zvedne oči od novin a ptá se: "Děje se něco miláčku?"
A žena odpoví: "Ale nic, jen ten můj blbý počítač mi pořád hlásí,že mám ve schránce nějakou poštu."

* Co dokáže žena za volantem
Když jsem se dnes ráno při jízdě po dálnici podíval do levého jízdního pruhu,uviděl jsem v něm za sebou ženskou v posledním modelu BMW,která to frčela 160 a přitom si ve zpětném zrcátku malovala oční linky!
Když jsem se po ní za chvíli znova ohlídl,byla už napůl v mém jízdním pruhu a pořád si malovala ten ksicht!
Já teda něco vydržím, ale tohle mě tak vyděsilo,že jsem upustil holicí strojek,který mi při pádu vyrazil z druhé ruky koblihu.
Jak jsem se ve zmatku snažil vyrovnat vůz koleny opřenými o volant a zároveň zachytit koblihu, vyklouzl mi mobil od ucha a spadl do kelímku s kávou,který jsem měl mezi koleny.
Kafe se vylilo,opařilo mě na koulích,zničil se mi mobil a přerušil důležitý hovor.
Zasraný baby za volantem!

* Je dlouhý krk výhoda?
Machruje žirafa před myší: "To je tak super mít dlooouhej krk.
To pak když něco jím, tak to tak dlooouho jde krkem, že si to můžu pořádně vychutnat."
Myš jen kouká a žirafa dál namyšleně pokračuje: "No a když je teplo, tak tak studená voda jde tak dlooouho tím krkem, že mě krásně ochladí..."
V tom myš už nevydrží a říká: "A už si někdy blila žirafo?!

***

Nikdy

29. ledna 2009 v 18:17 Vtípky

N i k d y ! ! ! ! !

Sedím jako vždy v mém denním lokálu u baru.

Náhle přijde dovnitř ta nejkrásnější žena, kterou jsem do té doby spatřil.

Přemýšlím, jak bych ji mohl oslovit, nakonec jí nechám od vrchního přinést tu nejdražší láhev šampaňského, kterou lokál nabízí. S poznámkou na lístečku, že bych ji rád s ní společně vypil.

Přečte lísteček, usměje se na mně a nechá mně od vrchního přinést lísteček zpátky.

Na něm stojí psáno:

"Vážený pane, abych s Vámi tuto láhev společně vypila, musí ve vaší garáži stát Mercedes, na Vašem bankovním kontě musí být jeden milion US-dolarů, ve vašich kalhotech se musí nacházet 17 cm a vilka na Kanárských ostrovech by také nebyla závadou".

Přečtu s úsměvem její poznámku a píši zpátky:

"Vážená paní, v mé garáži se nachází jeden Porsche, jeden Ferrari a jeden Mercedes. Na mých 8 bankovních kontech se nachází na každém po 2 milionech US-dolarů, jednu vilku mám na Bali, další v Římě, jednu na Floridě a jednu ještě v Rakousku"


Ale N I K D Y ! ! ! v životě, ani pro tu nejkrásnější ženu světa, bych si nenechal uřezat 6 cm ...


...pošlete jednoduše láhev zpátky !

Balíček plný pus

29. ledna 2009 v 18:13 | sisinaaa |  Řetězovky
Včera mi přišel meil s pěkným řetězákem.
Já je sice nepřeposílám,ale ráda je čtu.
Dalo by se říct,že to jsou většinou kravinky,ale spousta z těch řetězáků přinutí se nad nimi pozastavit a zamyslet se nad jejich myšlenkou.

Tenhle řetězák je o něčem velmi jednoduchém,co může každý člověk věnovat a pokaždé udělá radost:

Tento příběh se stal už dávno:
Jeden muž potrestal svou pětiletou dcerku,protože ztratila jednu cennou věc.
Tehdy neměli dostatek pěněz.
Byly Vánoce a druhý den děvčátko dalo otci balíček s těmito slovy: "Tatínku,tohle je pro tebe."
Otec byl nejdřív v rozpacích,ale když zjistil,že balíček je prázdný,rozzlobil se.
Přísným hlasem se zeptal: "Nevíš,že když dáváš dáreček,něco musí být v balíčku?"
Děvčátko se podívalo na otce a se slzami v očích řeklo: "Není prázdný! Je naplněný mými pusami."
Otec se velmi zastyděl,poklekl,objal svou dcerku a poprosil za odpuštění.
Od tehdy střežil otec svůj balíček pod postelí a když se mu nedařilo,či potřeboval povzbudit,otevřel balíček a vybral z něho jednu pusu.
Každý z nás má takový balíček plný lásky od svých dětí,přátel,rodiny...
Nic není důležitější,co člověk může vlastnit.
Přeji Ti,aby i Tys měl/a také takový balíček plný pus :-)

Veřejné záchody z pohledu ženy

25. ledna 2009 v 19:57 | sisinaaa |  Zábava-bav se
Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život.


Dobrodružství na veřejném záchodě

(Kronika sepsaná ženou)


Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka.

To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.

Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání.

Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....

Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš "pozici".....

Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do

hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.

Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně.... "Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".


Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.

Z emailu

Jak vkládat obrázek pomocí klonovacího razítka

19. ledna 2009 v 15:51 | sisinaaa |  →Návody !
Už několik lidí se mě ptalo,jak vkládám obrázky do vzhledů,že mi jdou do průhledna.
Pokud máte Photofiltre Studio,máte to jednodušší a máte tady na výběr z několika možností.
Já mám nejraději klonovací razítko,díky němuž vložím obrázek přesně podle svých představ.

Photofiltre Studio:
Otevři si papír,dál si otevři obrázek,který chceš vložit na papír.
Klik na klonovací razítko→navol vyšší velikost (volím 200-250) a pod tím navol průhlednost.
Zmáčkni CTRL+klik na obrázek.
Pak už jen klikáš vedle na papír a postupně tak vkládáš obrázek.
Photofiltre:
Ikdyž nemáš PF Studio,není nic ztraceno.
Klonovací razítko můžeš použít,pokud máš papír i obrázek na stejném dokumentu (obrázek na tom papíru).
V tom případě si otevři papír a vlož obrázek:
Klikni na obrázek pravým a zkopíruj ho:
Klikni na papír,tím ho aktivuješ.
Nahoře zvol Úpravy→Vložit jinak→Slepit→já slepila vpravo
Teď máš jeden obrázek a můžeš použít klonovací razítko:
Klik na razítko.
Zvol velikost - čím větší tím lepší - a zvol i průhlednost.Tu samozřejmě můžeš měnit podle potřeby a svých představ:
Zmáčkni CTRL a klikni na obrázek (díky CTRL se ti uloží do paměti).
A už můžeš "klikat" obrázek vedle na papír.
Někdy je těžké najít správný bod tak,aby si měl obrázek na papíru tam,kde ho mít chceš.
Proto se neboj kliknout,zkusit na papír a případně vrátit zpět.
Zkoušej:
Až vložíš obrázek,záhlaví si od obrázku odřízni:
Konečný obrázek na papíře:

Obrázků můžete vložit,kolik chcete.
Potom to vypadá třeba takhle:
Nebo:
Hrajte si,zkoušejte,nevztekejte se u toho,vážně to jde :-)
Další návod na vkládání obrázku ve Photofiltre Studio pomocí klonovacího razítka má i Šíša tady!

Zlodějka - a pak,že se kočka se psem nemaj rádi

12. ledna 2009 v 19:29 | sisinaaa |  Zábava-hraj si
Na tohle videjko se určitě mrkněte.
Tahle zlodějka je roztomilá a svými krádežemi vyvolává na tváři úsměv :-)

Kterak jsem si s novým foťákem hubu natloukla

11. ledna 2009 v 17:53 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Ještě než byly Vánoce,svěřila jsem se tu na blogu se svým přáním dostat k Vánocům zrcadlovku.
Aby byl tenhle blog osobní,s mýma článkama a mýma obrázkama,začala jsem psát své články a také jsem začala po světě běhat s foťákem a fotila všechno,všude a pořád.
Focení mě chytlo,jenomže to nějak nebylo ono.
A začala jsem toužit po dokonalejším foťáku,čímž zrcadlovka bezpochyby je.

Ano toužila jsem,ale nepočítala jsem,že jí pod stromečkem najdu.
Takový foťák totiž stojí stejně,jako dárky pro celou rodinu dohromady.
Pak se ale u nás doma začaly záhadně objevovat různé letáky na zrcadlovky všech možných značek.
Občas jsme si k letáčkům sedli,porovnávali foťáky a jejich parametry,pročítali recenze....
Díky tomu jsem věděla,co bych u svého foťáku chtěla mít.
Párkrát jsme také navštívili obchody s elektronikou a nechali si i odborně poradit.
Vzhledem k cenám foťáků byla zrcadlovka pořád jenom ve fázi snů.
Jenomže pak jsme jednou jeli dělat jakýsi vánoční nákup a míjeli další obchod s elektronikou.
I ten jsme nakonec navštívili.
Měli v něm velký výběr foťáků od kompaktů přes nejdokonalejší zrcadlovky v různých akcích a slevách!!
A já jsem si nakonec jeden z těch vytoužených foťáků nesla domů a těšila se,že ho najdu pod stromečkem.

Jak jsem byla šťastná!!!
Jenomže pocit štěstí vystřídalo obrovské zoufalství.
Naivně jsem si myslela,že s lepším foťákem přijdou automaticky i lepší fotky!
Tak sakra,jak to,že se mi nepovedla nafotit jediná slušná fotka?

Žabí král

8. ledna 2009 v 9:30 | sisinaaa |  Zábava-bav se

Žabí král - moderní příběh

Ženě hrající golf,se náhle ztratil míček v lese.
Šla jej do lesa hledat a našla žábu chycenou do pasti.
Žába řekla:
"Pokud mě vysvobodíš,splním ti tři přání."
Žena žábu vysvobodila.
Žába povídá:
"Děkuji.Jenom pozor na ta přání.Vše,co si budeš přát se splní také tvému manželovi.A nejen to,dokonce desetkrát víc než tobě."
Žena odpověděla:
"Buď bez starosti."
Její první přání bylo stát se nejlepší ženou na zemi.
Žába ji varovala:
"Nezapomeň,že tvůj manžel bude nejšikovnější chlap na zemi a navíc bude mít rád všechny ženy."
Žena odpověděla:
"To je dobré,ale já budu nejskvělejší žena na zemi a on bude mít oči především pro mě!"
A tak se stala nejskvělejší ženou...
Její druhé přání bylo,být nejbohatší ženou na zemi.
Žába řekla:
"Ale tvůj manžel je desetkrát bohatší než ty."
Ona odvětila:
"Bez problému,co je jeho je moje a co je moje je jeho."
A tak se stala nejbohatší ženou na zemi!!!
Žába žádala o vyslovení třetího přání a žena řekla:
"Chci dostat velmi malou srdeční slabost."

Mravní poučení z tohoto příběhu?
Ženy jsou příliš chytré!!!
Milujte je,ale raději jim nevěřte!!!
:-o)



Docela moudrá pohádka,ne?
Ale stejně si myslím,že jestli se z jejího muže stal nejlepší muž na světě,mohla si s ním krásně žít.
Teď je sice nejskvělejší a nejbohatší ženou na světě,ale když narazí na nějakýho "kreténa",bude jí to prdlačku platný.
No ne?

Zdroj: Z emailu

Malý průzkum

8. ledna 2009 v 9:02 Zábava-bav se
Položili jsme v několika zemích následující otázku:

"Prosím vás, jaký je váš názor na nedostatek jídla v jiných částech světa?"
Výsledek byl katastrofální:
• V Africe nikdo nevěděl, co je to "jídlo".
• V západní Evropě nikdo nevěděl, co je to "nedostatek".
• Ve východní Evropě nikdo nevěděl, co je to "váš názor".
• V Jižní Americe nevěděli, co je to "prosím vás".
• V USA zase nevěděli, co je to "v jiných částech světa".
A pak dělejte průzkumy ...


Kosáci

6. ledna 2009 v 19:01 | sisinaaa |  Trochu fotím
Kosáci,kteří seděli v keři u nás před domem.
...a samozřejmě,že jsem zkoušela,co ten new foťák umí...
Škoda,že se brzy vylekali...



Sisinaaa :-)

Tak zase zpět do víru všedních dní...

4. ledna 2009 v 22:08 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Škoda,že už končí vánoční volno.
Dneska jsme odstrojili stromeček,uložili ozdoby a uklidili vánoční výzdobu v oknech.
Stromek se sice tradičně nechává do Tří králů,ale nebyli jsme zdaleka jediní,kdo už s Vánocemi definitivně zkončil.
U popelnic už několik stromečků leželo.
Stejně je to celé zvláštní.
Několik měsíců před vánoci o nic přemýšlíte,pak je vánoční výzdoba k vidění všude kolem vás,nakonec všechno to pečení cukroví,uklízení,přípravy,kapr,stromeček,veliké těšení se na večer...
A najednou je po všem.
Všechny ty pocity a nálada je pryč.

Jsem zvědavá,jak zvládnu pondělí a vstávání v šest.
Mám teď úplně rozhozený denní režim,protože spát jsem chodila až kolem jedné a nevstávala před desátou.
Vím,že pondělí ještě půjde,ale ostatní dny - to bude teda krize :-(

Od včerejška venku krásně a hustě sněží.
Není takový mráz,sněhu je všude habaděj a pořád chumelí.
Dopřáli jsme si příjemnou odpolední procházku s chřoupajícím sněhem pod nohama,ze které měla ohromnou radost i Anita.
Lítala ve sněhu jako pominutá,každou chvilku zabořila čumák do sněhu a když ho vytáhla,zůstala jí na špičce čumáku sněhová bambule.
Vypadala spokojeně a šťastně :-)
No,vlastně jsem sem chtěla jenom napsat,že jsem ráda,že konečně sněží a že mě štve,že volno zkončilo a do prázdnin je ještě hóóóódně daleko.
I tak si zítřejší nástup do školy/práce užijte pohodově.
Ahoj,Sisinaaa

Poslední den roku 2008

3. ledna 2009 v 22:56 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Silvestr mi nepřišel vůbec ničím vyjímečný.
Venku docela pěkně mrzlo,sníh žádný,v televizi běžely sváteční filmy a pohádky v kuchyni se připravovaly jednohubky,ale správná silvestrovská atmosféra nikde...

Letos jsme si řekli,že Silvestra strávíme trochu jinak,ne jako každým rokem u televize.
A tak jsme hodinu před půlnocí připravili foťák a stativ,pořádně jsme se nabalili (ale fakt pořádně),do ruky vzali několik balíčků římských svící a vyrazili na Ještěd.
Chtěli jsme oslavit příchod Nového roku nahoře na Ještedě a kochat se pohledem na slavící město Liberec.
Představa krásného nočního výhledu na ohňostroje nad Libercem byla lákavá.

Když jsem večer venčila Anitu,bylo jasno a já obdivovala měsíc s hvězdami nad hlavou.
A na kopci v dálce svítil i Ještěd.
Jenomže když jsme vyjeli,Ještěd prostě vidět nebyl.
Logická otázka:
Pokud nevidíte světla na kopci,uvidíte z kopce město pod ním?

Cestou jsme nepotkali žádné auto a skoro žádné lidi.
Prostě klid,nikde nikdo.
Cestou se k nám přidalo ještě jedno auto - brácha mého přítele s přítelkyní.
Sotva jsme přijeli k ještědskému úpatí,potkávali jsme jedno auto za druhým.
Evidentně jsme nebyli jediní,kdo chtěl tady přivítat Nový rok.
Některé rodiny nechaly auta dole na parkovišti a nahoru šlapali pěšky-vždy dobře osvětlení,což jsme dost oceňovali.
Počasí tady nahoře nebylo nic moc.
Kromě vysokého mrazu tu padal zmrzlý sníh a ještě před chvilkou suchá silnice se změnila na sněhovou a kluzkou ledovku,po které bylo docela těžké ujet třeba jen pár metrů.
Nahoře jsme chytli poslední dvě místa k zaparkování.
Spousta dalších aut pomalu a hrabivě (jak se jim kola protáčela) stále ještě přijížděla a jiná auta se naopak zklamaně vracela zpět dolů.
Něž jsme si ověřili,že z Ještědu opravdu Liberec neuvidíme,pomohli chlapi popostrčit několik aut,které na ledovce jen protáčely kola a nehly se z místa.
Naše auta jsme otočili směr dolů a měli jsme asi deset minut na to,dostat se opatrně zase dolů a najít nové,lepší místo s dobrým výhledem na město.
Můj přítel se narodil v ještědské čtvrti Hanychov v domku,který je ve čtvrti nejvýš.
Často mi vyprávěl,že se vždycky večer chodili dívat před dům na noční město,takže bylo celkem jasné,kam se pojede tentokrát.
Na prostorný plácek před jeho rodným domem jsme vystoupili právě včas,abychom si stihli přiťuknout papírovými kelímky se šampaňským a pak už jen pozorovat spolu s několika málo rodinami slavící město pod námi.





Domů jsme přijeli pěkně promrzlí a já to odnesla pořádnou rýmou,ale jsem ráda,že jsme jeli.
Tak.
To byl můj Silvestr a oslava Nového roku :-)

Mějte se fajn,ahoj,Sisinaaa

Do Nového roku s novým vzhledem

2. ledna 2009 v 17:37 | sisinaaa |  Vzhled blogu
Na Nový rok NOVĚ!

Ten vánoční vzhled se mi moc nezdál,tak už jsem se těšila,až sem dám zase něco univerzálního,co nebudu muset hned tak měnit.
Já totiž nejsem moc na změny vzhledů.
Tentokrát jsem vzhled navyráběla já,ale posadila jsem k počítači Šíšu.
Vybraly jsme obrázek a barvu a zbytek jsem nechala na ní.
Šíša má skvělou fantazii,vyrábění jí baví a když něco vyrobí,vypadá to vždycky moc hezky.
Jo a ještě - na obrázku je naše fenka Anita,když jsme spolu byly zkoušet nový foťák :-)
Šíšo díky :-)