Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Březen 2009

Nebuďte na sebe zlí

26. března 2009 v 13:00 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Když jsem dnes pomalu přicházela k terminálu MHD,stala se taková věc,o které pořád přemýšlím.
Nespěchala jsem,autobus měl ještě čas.
Najednou kolem mě rychlostí blesku prosvištěl malý klučina a běžel dál přes silnici k tramvajovým kolejím.
Pak jsem dostala pořádnou herdu do zad a stejně rychle,jako běžel klučina,proletěla kolem mně mladá paní,a málem mě povalila na zem,jak se jí v té rychlosti nepodařilo se mi vyhnout.
Sykla jsem bolestí a dívla se na tu zvláštní scénu.
Mladá paní doháněla klučinu,rychlým pohybem ruky zachytila jeho kapuci a strhla ho zpět k sobě právě v okamžiku,kdy se ze zatáčky vyřítila tramvaj a projela těsně před nimi.
Mladá paní dala klučinovi přes zadek a pak si přisedla k němu.
S velmi přísným a zamračeným výrazem ve tváři začala dítěti hubovat.
Jenomže ona nemuvila.Gestikulovala rukama.

Potom se otočila,vyhledala mě očima,vzala chlapečka za ruku a vyrazila ke mně.
Omluvila se mi.
Její syn je od narození hluchoněmý,přesto je spokojený a veselý a také velmi živý.
Jako neslyšící jenom prostě neslyší nebezpečí.A tak musí být maminka pořád s ním a dávat na něj neustále pozor.
Než stačila koupit jízdenku na autobus,uviděl hlouček holubů a rozeběhl se za nimi.
Znovu se omluvila. "Víte,já na něj ani nemůžu zavolat,tak jsem musela běžet.Já jsem se hrozně bála,že ho nestihnu chytit a on skončí pod tou tramvají...."

Když se nesetkáme přímo s něčím takovým,vůbec si neuvědomujeme,že vlastně nemáme žádné problémy.
Přesto řešíme různé věci,třeba tlustý zadek,brýle nebo třeba uhra na nose.
Malichernosti.
Je to tak hloupé...

A co třeba tohle?
Tahle fotka získala v roce 1994 Pulitzerovu cenu za fotografii.
Je na ní hladem postižené dítě během Súdánského hladomoru,které se snaží dostat do přibližně jeden kilometr vzáleného tábora Spojených Národů.Z povzdálí ho sleduje sup,který čeká,až dítě umře,aby se mohl najíst.
Fotograf Kevin Carter opustil místo hned po pořízení fotografie,aniž by holčičce jakkoli pomohl.
Fotografie i chování fotografa šokovaly celý svět.
O tři měsíce později Carter spáchal sebevraždu kvůli depresím.


Poslední dobou hodně přemýšlím o tom,jestli můžu pomoct udělat svět hezčím.Je tolik věcí,které mě na světě štvou.
A teď vážně nemluvím o tom,že mě nějaká blbka mezi kamarádkama zrovna pomlouvá,protože mě děsně nesnáší.

Mějte se fajn a nebuďte na sebe zlí!
I taková maličkost udělá svět aspoň trošku hezčím.
Sisinaaa :-))

Povaha podle oblíbené polohy při spaní

25. března 2009 v 14:05 Zajímavosti

Na zádech: královská pozice
- Jsi extrovert a dramatická osobnost
- Miluješ být středem pozornosti
- Máš vysoké sebevědomí
- Máš smysl pro humor a nikdo se s tebou nenudí
- Jsi společenský typ
- Hodí se k tobě ten, kdo spí na boku nebo v klubíčku

Na boku
- Jsi přátelský člověk
- Máš rád kolem sebe spokojenost
- Jsi přizpůsobivý v nových situacích
- Máš dar uhladit všechny spory
- Bereš věci s nadhledem
- Jsi pohodář
- Ideální partner spí na boku

V klubíčku
- Jsi velice romantická duše
- Jsi kreativní
- Jsi věrný a oddaný
- Umíš pomáhat a lidé to o tobě ví
- Máš raději malý kroužek opravdových přátel
- Dáváš najevo city bez přetvářky
- Hodí se k tobě ten, kdo spí stočený do klubíčka, nebo na břiše

Na břiše
- Všechny věci máš pečlivě zorganizované
- Máš vysokou inteligenci
- Jsi praktická osoba
- Jsi spolehlivá a na nic nezapomínáš
- Na nic si nehraješ
- Nezahráváš si s cizími city
- Nejlépe uděláš, když si najdeš partnera, který spí na boku nebo v klubíčku

teryssek18.blog.cz

Jedna taková zvláštní...

25. března 2009 v 14:03 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
...a možná,že i nevhodná...

Říkala jsem si,že bych mohla na blog hodit nějakou svou fotku,kterou bych mohla vložit také na emailový profil.
Jenomže - znáte to.
Ať hledáte ve fotkách,jak hledáte,na všech si připadáte jako naprostý debil a tím se chlubit před lidma?
Ani náhodou!!!

Tohle ale přece není žádný problém,ne?
Foťák mám,stativ taky,ovladač k foťáku jakbysmet,vyfotím se sama podle svých představ a bude to!
Vhodné místo nalezeno v obýváku,foťák čeká na stativu,tak už jen obléknout oblíbené triko a před zrcadlem natrénovat milý výraz s jemným úsměvem,ať vypadám sympaticky :-)

Jdu na to.
Pohled zhora,ze strany,zdola,otočit se,zamračit se...CVAK,cvak,cvak...
Tak schválně.
No jo,zase jako debil.

Tak znova,tentokrát ale zkusíme šaty a šál kolem krku.
Postavit takhle...cvak...nebo takhle...cvak....Zvednout nohu....cvak
Tyhle fotky už vypadají líp.

Baví mě to. Užívám si.
Co ještě vymyslet?
Jasně! Udělám si uměleckou fotku.
Udělám si akt.
Na krku mi zůstal jenom červený čál a já zase cvakám ovladačem.

Tak,hotovo.
Co jsem chtěla nafotit,mám nafoceno.
Dokonce mám nafocené i to,co jsem nafotit vůbec nechtěla.
Velmi decentní (jemné,slušné,zdrženlivé) fotky s erotickým nádechem,které se opravdu povedly.
Měla bych být spokojená,jenomže zase nejsem.
Proč?
Protože takové se přeci na blog vůbec,ale vůbec nehodí.

Tak nic,zkusím to někdy příště,až bude čas.Nebo to prostě celé nechám náhodě.

Mějte se fajn a čus bus,Sisinaaa

Pendrek aneb lékořicová dobrota

23. března 2009 v 18:39 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Máte nějakou svou oblíbenou dobrotu?
Asi máte.
Něco,co si rádi dopřejete a pořádně si to vychutnáte všemi svými chuťovými buňkami a kdyby jste uměli příst jako kočka,slastně by jste předli...
Je jedno,jestli se jedná o čokoládu nebo třeba banán :-)

Já miluju pendrek.
Od malička jsem se mohla utlouct po lékořicových tyčinkách,které mi maminka kupovala v cukrárně na váhu.
Vůbec jsem nemohla pochopit,jak někdo může o pendreku říct,že je to hnus.
Téééda!
Taková ňamka!!!

Pendrek nějak zmizel z obchodů nebo neumím hledat.
Našla jsem ho až v Lidlu,prodávaný jako bonbony.
Čím to,že jsem teď v Lidlu tak často :-)) ?

Víte ale,že pendrek není jenom oblíbená sladkost,ale patří také do zdravé výživy a koupit si jej můžete i v lékárně?

Lékořice neboli sladké dřevo:
Lékořice má protivirové účinky,účinkuje protizánětlivě,pomáhá při stresu,příznivě působí na trávení,pomáhá proti žaludečním vředům,ředí hleny v plicích a usnadňuje vykašlávání....
Lékořice prý také lehce strčí do kapsy všechny prostředky pro ústní hygienu,protože skvěle ničí bakterie,které vyvolávají vznik zubního kazu.

Naopak dlouhodobější "baštění" lékořice není vhodné,protože zvyšuje tlak,narušuje vylučování vody z těla a působí podobně jako kortikosteroidy,což mi vůbec nic neříká,protože nejsem oborník,jen vím,že to není zrovna dobré....


Takže,jestli i vy máte nějakou svou oblíbenou pochoutku,které nedokážete odolat nebo jste na ní dokonce závislí,napište mi.

Sisinaaa .-))

Jarní sněhová

19. března 2009 v 13:10 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Taky jste ráno zažili takový šok při pohledu z okna,jako já?

U nás v Liberci slezl sníh teprve během minulého týdne a to jsme byli jedno z posledních míst v republice.Všude jinde o sněhu nevěděli už delší čas.
Slabé jarní deštíky mi nějak nevadily,hlavně že se tráva začínala zelenat,všude vykukovalo plno rozkvetlých sněženek a na větvičkách stromů se usmívaly první kočičky.

Včera den začal krásně,protože mě na cestě doprovázelo sluníčko.
Stačí,aby vykouklo zpoza mráčku a člověk se hned cítí nějak líp.
Po obědě jsme se s Míšou rozhodli (měkké i je tam proto,protože Míša je kluk...),že nepojedeme domů autobusem,ale hezky se tím krásným jarním počasím projdeme.
Zastavili jsme se u McDonalda a dali si Happy Meal - menu s hračkou.
Fast foody nemám zrovna v lásce,ale k McDonaldovi chodím hrozně ráda.Nevím proč.Je tam taková zvláštní pohoda a klid,ikdyž tam mají narváno k prasknutí.
U okna seděl nějaký taťka asi s dvouletou holčičkou.Hrozně moc se mi líbila.Baštila hranolky a pila colu z kelímku,který se zdál být oproti ní hrozně veliký.
Taťka seděl,užíval si jídla a díval se v klidu na lidi za oknem.
Také si tak sedávám,protože sledování lidí za sklem mě prostě baví.
Udělala jsem si fotku a přitom se modlila,aby se tatínek náhodou neotočil,nezjistil,že si je fotím,nerozčílil se a nezmaloval mi obličej :-))
Cestou domů se zatáhlo,byla docela zima,ale nevšímali jsme si toho a dál se kochali prvníma kvítkama v zahradách.
U řeky jsem sešla k jednomu stromku,že si jako vyfotím kočičky.
Fotím,fotím a najednou za sebou slyším nějakou maminku s malým dítětem,jak říká: "Jé,hele! Už jsou kočičky! To si musím nějaký utrhnout domů do vázy!"
Sešla ke stromku,kde jsem stála já a orvala snad úplně všechny větvičky,kde kočičky byly.
No,tak hlavně,že to bude mít doma hezké,co na tom,že stromek zůstal v docela dost žalostném stavu...

...No a ráno vstanu,vytáhnu žaluzie a šok.
My zas máme všude plno sněhu!
Když hlásili ve zprávách,že jaro začne mrazivě a se sněhovými přeháňkami,myslela jsem,že sem tam spadne nějaká ta vločka,která ale také brzy roztaje.

Tak nic.
Trpělivost růže přináší,takže se obrním trpělivostí a budu dál čekat na jaro...
Mějte se hezky.
Sisinaaa :-)

Chci žít,jak žít se má

16. března 2009 v 10:52 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Začíná jaro!
No jo,to nemusím říkat,to přece ví každý :-)
Za normálních okolností bych měla radost z toho,že zima končí a příroda,ale i my,se probouzíme.
Jo,za normálních okolností.....

Poslední dny byly ale nějaké složité,pesimistické a velmi smutné.
Pravidelný návštěvník blogu ví :-(
A tak se nějak nemůžu z přicházejícího jara radovat,ikdyž bych opravdu moc chtěla.

Mám nějaké podivné období,kdy si sama se sebou nevím vůbec rady.
Přemýšlela jsem nad sebou,jak jsem se vším nespokojená a jak bych nejraději změnila svůj život úplně od základů.
Rozchod s přítelem a pak úmrtí milovaného člověka mě popostrčil o pěkný kus dál.
Nějak se mi změnil pohled na svět.
Plno věcí se mi jeví jako naprosto nedůležitých a povrchních,na kterých opravdový život nestojí.
Hlavně se neutápět v sebelítosti a nespokojenosti,ale začít s tím také něco dělat,to je důležité.
Chtěla bych být prostě jenom šťastná.

Všimli jste si někdy,že jsou lidé,kteří mají téměř všechno o čem se vám třeba může jenom zdát a jsou přesto nespokojení a nadávají na život a na druhé straně jsou lidé,třeba chudí,třeba nemocní,třeba nějak hendikepovaní a přesto jsou šťastní a umějí se radovat ze života a z maličkostí,které jim život přináší?

A jak vůbec vypadá štěstí?
Na první místo teď dávat život!!!
Na druhé zdraví.
Už jen to,že je člověk zdravý je obrovské štěstí.
Co by někteří lidé dali za to,kdyby mohli být aspoň jeden den zase zdraví.?
Určitě by si ten jeden jediný den užili úplně jinak než před tím,než onemocněli.
Snažili by se ho prostě užít naplno!!!
A naplno by člověk měl žít a užívat života.
Každý den tak,jako by měl být tím posledním.
Nenechat se rozhodit ničím,protože všechno ostatní je nedůležité...

Chtěla jsem také praštit s tímhle blogem.
Po měsících rozhodování jsem si vážně řekla dost,blog je přece také nedůležitý.
Jenomže i tenhle blog mě drží tak nějak nad vodou.
Přijdou sem lidi,které mám ráda a napíšou povzbudivý koment.
A já vím,že netlachají jen tak aby něco napsali,ale protože si článek přečetli a třeba mi i rozumí.
To je potom fajn vědět,že nejste sami.....

Takže,začíná jaro!
Příroda se probouzí a probouzíme se i my,ikdyž jsme nespali :-)
A já se chci probudit do lepšího života a žít ho tak,jak žít se má.

Abych se jednou,až budu odcházet z tohoto světa,mohla otočit,usmát se a říct si: "Jo! Žila jsem krásnej život,jsem spokojená..."
Sisinaaa

Píp

13. března 2009 v 12:44
Tak nějak

Věříte na anděly?

10. března 2009 v 20:58 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Zítra se jdu rozloučit.
Ponesu jednu bílou růži a kondolenci s tímto textem:
Když duše milého člověka
odchází na věčnost,
mění se v anděla,
který z výšky
hlídá naše kroky...
...avšak bolest,
kterou nám jeho
odchod způsobil,
zmírní jen čas.

První část textu je zajímavá.
Je totiž hodně lidí,kteří opravdu věří na anděly.
Věříte Vy?
Přemýšleli jste někdy,co se děje s duší po smrti?
A má vůbec člověk duši?
Věříte v posmrtný život?

Já osobně nevím,co si myslet.
Věřit,že existuje posmrtný život možná uklidňuje...

Zajímavou zkušenost s odcházející duší mi hezky napsala Verunka.
I já jednu mám.
A co Vy?
Jaký máte názor nebo třeba zkušenost?

Já a můj blog

8. března 2009 v 12:02
Představuji se Vám:

Vzpomínky:

Moje povídání:

Všude běhám s foťákem v ruce:

Nedůležité věci:

Týká se blogu:

Smutná chvíle...

6. března 2009 v 18:30 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
...
Zázrak,který byl včera tak moc potřeba,se nekonal...
Chtěla bych sem napsat něco,ale vlastně nevím jak.
Chybí mi slova.


Jen bych sem asi napsala,že v životě není nic tak důležité,jako zdraví.Hlídejte si ho!
A také,že všechny ostatní problémy jsou malicherné a nedůležité...

Žijte každý okamžik tak,jako by měl být váš poslední.
Pamatujte,že každý den je jen jednou za život.
A nikdy nebuďte zlí na ty,které máte rádi.Je mnohem lepší,když vám zůstanou krásné vzpomínky než výčitky,které už nikdy nebudete moci napravit.....


Teď mi spousta věcí připadá zbytečných a nedůležitých.
Jednou z nich je i tenhle blog.
Nevím,na jak dlouho,ale zatím se s vámi loučím.......................

Sisinaaa

Svíčka pro Blanku

5. března 2009 v 19:21 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Když do života vstoupí zlá nemoc,věříte,doufáte....
Léčba je těžká,ale výsledky dobré...
A pak...

Zapálila jsem svíčku.
Pro Tebe,Blanko!
Tak moc by to chtělo nějaký zázrak!!!!
Ale ten nejspíš nepříde..........

Kámoška žluna

3. března 2009 v 18:24 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Už druhým rokem pozoruju z okna svého pokoje zeleného ptáka s červenou čepičkou.
U nás je hlavně plno kosů,pak straky,sýkorky,občas sojky,dokonce tu máme pořád plno vrabců,kteří prý záhadně mizí z přírody.
Ptáků bude určitě víc,ale tenhle se tu objevuje jen jeden,zato pravidelně každý den.
Zaujal mě hlavně svým barevným provedením,které tak trochu připomíná papouška.

K papouškům má tenhle ptáček daleko,patří totiž do řádu šplhavců,čeledi datlovitých......
Je to Žluna zelená
Info: Wikipedie, Rozhlas.cz - k poslechu hlasy ptáků

Fotky přímo:
Focené přes okno - doostřené:
Zkuste být pro foceného ptáka nenápadní,aby se nepolekal a neodletěl.
Poprosit ho,aby se chviličku nehýbal a vy neměli fotky rozmazané,také nepřipadá v úvahu,takže kvalita je,jaká je.
I tak mám vždycky radost,když žlunu za oknem vidím.
Jako kámoše (asi sameček).....

Sisinaaa :-)

Mužská pravidla,která by měly ženy znát

3. března 2009 v 10:52 Zábava-bav se
Protože jsem poslední dny maximálně našvaná na všechny chlapy,kluky,pány.....,které bych nejraději nazvala mnohem horším výrazem,dávám sem něco,co mi zvedlo náladu,pobavilo mě a hlavně tomu dávám za pravdu.
Napsala bych to nejspíš tvrdšeji nebo možná tvrdě okomentovala,ale co,tohle je taky dobré.
Mužská část,se teď klidně může urazit,je mi to fuk.
A holky,věřte,že tak to fakt chodí.

21 mužských pravidel, které by měly ženy znát

1. Jestli si myslíš, že jsi tlustá, asi budeš - neptej se nás.
2. Nauč se ovládat záchodové prkénko - jestliže je nahoře, dej ho dolů.
3. Nestříhej si vlasy, nikdy.
4. Jsou chvíle, kdy na tebe nemyslíme. Nauč se s tím žít.
5. Neděle = sport.
6. Cokoliv máš na sobě je hezké, opravdu.
7. Máš příliš mnoho bot.
8. Pláč je vydírání.
9. Žádej to, co chceš - mluvení okolo nepomáhá.
10. Označ výročí na kalendáři.
11. Močení ve stoje je těžší než Váš způsob, máme právo občas minout.
12. Ano a ne jsou naprosto postačující odpovědi.
13. Bolest hlavy trvající 17 měsíců je problém - navštiv doktora.
14. Nepředstírej - radši budeme zklamáni než podvedeni.
15. Cokoliv řečeného před 6 měsíci je nepřípustný argument.
16. Jestliže cokoliv řečeného může mít dva významy a jeden z nich vás může rozesmutnit či naštvat, pak to bylo myšleno tím druhým způsobem.
17. Když se nebudeme dívat na jiné ženy, jak můžeme ocenit Vaši krásu?
18. Řekněte nám buď že chcete, abychom něco udělali, nebo řekněte, jak chcete, aby to bylo uděláno - ne obojí najednou.
19. Kryštof Kolumbus nepotřeboval směrovky, ani my je nepotřebujeme.
20. Máš dost oblečení.
21. Nic neřekne "miluji tě" lépe než sex.

Našla jsem tady