Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Červen 2009

Prázdniny jsou tady!

28. června 2009 v 23:23 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Tak nám v pátek začaly prázdniny.
Dva měsíce sladkého nicnedělání a užívání si.
Jenomže....Copak to bude za prázdniny,když je den co den hnusně?
Nejsem moc optimistický člověk na to,abych se radovala z každého dne za každého počasí.
Jsem pesimista a těšila jsem se na sluníčko,které mě vždy spolehlivě povzbudí.
Vždyť přece o tom je léto - sluníčko,voda,koupání,courání se zmrzkou v ruce,sukýnky a trička,dobrá nálada.....
Pěkných dní je ale zatím jako šafránu.
Nedovedu si takové prázdniny představit.
A To už ani nemluvím o té hrůze,kterou zažívají lidé ze zaplavených míst.


V pátek se počasí docela povedlo.Den začal zamračeně,ale později se sluníčko ukázalo.Po obědě jsme spolu s Šíšou a Míšou šli do města a v jednom krámku jsme si vybírali trička na léto. Najednou slyšíme takový randál na střeše a přes výlohy vidíme,jaký slejvák se venku zpustil. Čekali jsme,až trochu povolí,takže jsme si mohli v klidu vybírat a nemuseli jsme nikam pospíchat. Jediný,kdo se nudil,byl Míša. My se Šíšou jsme si to spíš užívaly.
Sotva jsme zaplatili,ukázalo se na obloze sluníčko a mraky pomalu,ale jistě mizely. Skvěle načasováno,ne?
Šíša zůstala u kamarádů a my s Míšou jsme se vydali do centra.
Všude kolem nás byly čersvé kaluže,které díky sluníčku a velmi teplému počasí,přímo vybízely k tomu,abychom do nich sem tam dupli.
Cestou do centra jsme se smíchem prošli snad všechny kaluže a hodně,fakt hodně jsme se nasmáli.
U nového obchoďáku jsme objevili nové vodotrysky. Dali jsme si točenou zmrzku a sedli jsme si s ní u vodotrysků na lavičku. Několik dětí si užívalo sluníčka a pobíhalo mezi těmi vodotrysky. Už jen pohled na ně byl osvěžující. Míša nezůstal pozadu a taky několikrát proběhl tryskající vodou :-)
Než jsme došli domů,skoro celý uschl.
Páteční den se,včetně vysvědčení povedl. Opravdu :-)
Trochu víc slunečních dnů by vůbec neškodilo.
Hezké dny,Sisinaaa

O duchách při hororu?

21. června 2009 v 14:56 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Minulý týden jsme se doma všichni těšili na horor,který začal před půlnocí.
Zaujalo nás totiž,že je natočený podle skutečné události,kdy jednu americkou rodinu dva roky terorizovalo cosi neznámého původu.
Seděli jsme všichni u televize a sledovali,jak si s dívčinou brutálně pohrává Poltergeist.
Představa,že se tohle skutečně někde odehrálo nebo odehrává,byla na filmu asi nejděsivější.
Každou chvilku řekl někdo něco k tomu,co se právě odehrávalo.
Byla u nás zrovna babička,která má s duchem v domě zkušenost (chystám se napsat). Přidala jsem se k vyprávění a řekla svůj příběh o krocích ve sklepě. Šíša dala k dobru svůj příběh s vrzající židlí (stejný odkaz). Došlo také na vyprávění o vyvolávání duchů.
No,a když začala vyprávět babička o tom,jak jedna její kolegyně přišla jednoho dne do práce celá zelená a byla zralá na psychiatra,přestalo nám být u hororu veselo a začali jsme se pěkně bát.
Co se vlastně stalo kolegyni?
Je rozvedená a bydlí v bytě se svou 17tiletou dcerou. Spí v ložnici na manželské posteli,na jedné straně ona,na druhé dcera,byt mají prostě maličký. V noci vzbudil paní tlak v nohách. Probudila se a s úžasem hleděla na něco,co jí sedělo v nohách. Jakási postava a hlavně oči,které na ni hleděly. Strachem se jí sevřelo srdce a strašně moc chtěla vzbudit dceru,která klidně spala vedle ní. Jenomže nemohla. Nemohla vůbec nic,pohnout se,zakřičet,otevřít pusu... A tak tam jen ležela,dívala se na postavu a šíleně se bála. A pak se postava zvedla a odplula směrem ke dveřím a pak ze dveří ven.
Ještě nějakou dobu byla paní paralizovaná,než to konečně povolilo a ona se mohla konečně pohnout a vzbudit dceru. Dcera pak opatrně prošla celý byt,ale nic neobvyklého nenašla.
Nevím,jak by ste se zachovali vy,ale já bych se pak asi každý den v tom bytě strašně bála usnout,abych náhodou znovu nezažila takové probuzení. Stejně je na tom i ta paní. Od té doby se doma bojí,hlavně v noci a když má jít spát...
Můj táta bydlí v takovém hodně starém domě na konci jedné vesnice. Dům ke strašení jako stvořený. Ptala jsem se ho,jestli tam mají ducha a on odpověděl,že někteří lidé tam opravdu jakousi sílu cítí. O vánocích měl pocit,jako by ho někdo tahal za kravatu. A to tak věrohodně,že se rozčílil na rodinu,která ale v tu chvíli dělala něco jiného. V domě bydlel krátce a tak mu jeho nová rodina řekla,že není jediný,který takový pocit tady v tomto domě má.....

Film končil po půlnoci a titulky v závěru filmu,které potvrzovaly,že film je natočen podle jedné zdokumentované verze,nám moc od strachu nepomohl.
Nějak se nám nechtělo jít spát,ale nakonec jsme se rozešli do svých pokojů.
Šup na postel,přikrýt,zhasnout,rychle zavřít oči a už je raději neotvírat!!!
Protože,co kdyby tam ve tmě náhodou něco prosvítalo,že?
:-D

Pozdrav z Kosova a Roháč

18. června 2009 v 21:01 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
ICQ nemám zrovna moc v lásce a moc ho nevyužívám.
Nejsem totiž moc komunikativní člověk.
Ale od té doby,co je můj Zdenda v Kosovu,si nemůžu "ajsko" vynachválit.
První dny,od jeho odletu byly dost smutné. Telefonické spojení není zrovna nejlevnější,takže nějaké každodení klábosení po telefonu vůbec nepřipadalo v úvahu.
Měla jsem radost z toho,že mu můžu aspoň psát SMS a bylo mi jedno,že budou třeba bez odpovědi.
A pak mi přišla zpráva,že si mám zapnout ICQ.

Mám radost,že si můžeme díky ICQ každý den povídat a že vím,že je v pořádku....

Dneska mi Zdenda poslal dvě pěkné fotky "malých velkých" tvorečků a já mu docela závidím,že je může jednoduše potkávat denně. Možná,že se mi také podaří někdy se s ním setkat:
Roháč obecný
Je největším broukem Evropy.
Překvapilo mě,že ačkoliv má sameček pořádná kusadla (velké paroží), jsou slabá na to,aby ublížila.Naopak malá samiččí kusadla dokážou bolestivě kousnout.
Více na Wikipedia

Krása,že jo?
Sisinaaa :-)

Co se děje v trávě

10. června 2009 v 19:59 | sisinaaa |  Trochu fotím
Vůbec nechápu,jak ostatní mají nafocené tak pěkné záběry včel.
Mně to prostě nejde.
Než na ně zaostřím,popolétnou,popoběhnou...
Sisinaaa :-)

Ulička v Liberci

9. června 2009 v 21:43 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Každé město,městečko nebo třeba vesnička má nějakou tu zvláštnost. Něco,čím se místní chlubí a na co jsou pyšní. Nějaká zvláštnost.
I Liberec má několik takových perliček,jako třeba náš Ještěd,nejstarší Zoo v Čr (stojí za podívání)...
Chci ale napsat o jedné milé perličce,o jedné liberecké uličce,kterou lidé procházejí s úsměvem.
Je v centru města a zvláštní je svým terminálem Sazky.
Čím?
Den co den chodí majitel obchůdku do práce a s ním i jeho věrný přítel :-)
Když páníček sedí za pultem terminálu,jeho přítel poslušně sedí uvnitř nebo leží venku u vchodu na své předložce a klidně pozoruje okolí.
Lidé ho znají,zdraví a usmívají se na něho.
A když páníček zrovna neobsluhuje,sedí vedle něho na otočné židli a usmívají se na lidi spolu.
Průchod touhle uličkou s pohledem na mile koukajícího pejska s vyplazenou špičkou jazyka vám zaručeně zvedne náladu :-)
Je tak milý....
No,posuďte sami:
Pán a jeho kamarád
Sám,páníček pracuje
Vždycky má vyplazenou špičku jazyka.
Sisinaaa :-)

Dalších 40 dní po Medardovi?

8. června 2009 v 20:28 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Na dnešní den jsem byla docela dost zvědavá.
Dnešní den je totiž Medarda a každý jistě zná: Medardova kápě,40 dní kape....
Počasí je poslední dny vetšinou neveselé,je zima,zamračeno a prší a sluníčko vykukuje zřídkakdy,takže dalších 40 dní jsem doufala v lepší počasí.
Ráno byla zima a mraky se sluníčkem tak napůl,takže jsem si na svetr oblékla ještě bundu,jako každý den.
Když je zima,prostě se nabalím,mrznout mě vážně nebaví :-)
Sluníčko ale brzy získalo převahu nad mraky a tak už cestou do města jsem nejdřív svlékla bundu a pak i svetr.
A měla jsem z pěkného počasí také pořádnou radost...

Celý den se povedl. Bylo hezky,ikdyž občas kromě bílých obláčků schoval sluníčko pořádný šedý mrak,ochladilo se a chviličku také pršelo,tak doufám,že těch následujících 40 dní bude hezky.
Není to sice počasí ke koupání na koupališti,ale hlavně když nebude ošklivě zataženo,deštivo a chladno.
Takhle budu docela spokojená :-)

Jak jdou mraky

3. června 2009 v 19:31 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Včera,když jsem šla domů,zaslechla jsem rozhovor dvou kluků,který mi vykouzlil na tváři úsměv hned dvakrát.
Vedle našeho paneláku stojí výměník,kolem kterého jsou husté okrasné keře. A vzhledem k tomu,že za naším domem a výměníkem je ZŠ,bývají keře u výměníku dobrou zašívárnou pro zdejší dorost. Chodí sem o přestávkách kouřit a odpoledne se tam zase scházejí skupinky starších dětí,ale i malí špunti.
Hlasy těch kluků šly také od výměníku a jejich rozhovor byl:
....Já si takhle lehnu na záda,vole a teď dou ty mraky,vole a najednou támhle zajíc,ne,vole...Prostě drsárna,vole....

No řekněte sami,komu by tohle nevykouzlilo úsměv na tváři?
Za prvé - vůbec jsem netušila,že kluci spolu řeší takové věci,jako je například pozorování obláčků na obloze.
Za druhé - kluci svůj pubertální věk prostě nezapřeli. Pomalu za každým slovem hozené vole romantickému vyprávění dodalo ten správný drsný nádech...

Ale měli pravdu. Pozorování obláčků je "drsárna",kdo by to neznal?
Je vážně skvělý relax,plácnou s sebou do trávy a pozorovat,jak jdou mraky. A když zapracuje fantazie,uvidíte plno různých věcí nebo zvířat. A jak mraky pomalu odplouvají,odplouvají s nimi i starosti,které nás třeba zrovna trápí....
Udělejte si chvilku čas,uvařte čaj nebo kafe,sedněte si ven na zahradu nebo na balkon,anebo třeba otevřete okno dokořán a pozorujte mraky. A relaxujte,je to fajn.
Mějte se hezky,ahoj
Sisinaaa :-))

Pro Tebe

1. června 2009 v 11:16 | sisinaaa |  O mně
Je to teprve pár hodin,ale mně připadá,že už uběhlo několik dní co jsme spolu ve tři ráno vstávali a v kuchyni pili kafe.
Pořád jsi mluvil a přemýšlel,jestli máš opravdu zbaleno všechno co potřebuješ a já mrkala,aby nebylo poznat,že brečím.
Stejně to nešlo zastavit.
Pak několik pus na rozloučenou a zamávání z okna.
Ještě chvíli jsem tam tak stála a dívala se ven.
Pak jsem si znovu sedla ke stolu,vzala svůj hrnek do rukou a ještě dlouho seděla v kuchyni.
Viděla jsem Tě všude tam,kde jsi ještě před chvilinkou stál.
Tvůj hrnek je na tom samém místě,kam jsi ho položil,ikdyž nádobí je už dávno umyté...

Vůbec mě neuklidňuje fakt,že mise,na kterou jsi odlétal,je mírová.

Jsem tady,myslím na Tebe a čekám,až se mi vrátíš.
Miluju Tě
Šárka