Na prázdniny jsem se těšila (kdo taky ne) a moc jsem se letos těšila na dovolenou pod stan.
K Jinolickým rybníkům jezdíme pravidelně už šestým rokem a tak jsem to vnímala trochu jako že se vracím domů. Vážně jsem se těšila na zdejší přírodu,na náš kemp (z těch,co tam jsou je ten,kam jezdíme nejklidnější a tudíš vhodný pro rodiny i s nejmenšími dětmi),na rybník a na skály.
Těšila jsem se,jak se budu procházet po hrázi,dívat se na koupající se lidi,jak si dám na druhé pláži langoše a točenou zmrzlinu,omrknu všechny hospůdky a posedím u dětského koutku.
Těšila jsem se na večer a na posezení u ohně. Na to,jak si budem opíkat buřtíky a pozorovat na nebi hvězdy a jak si při tom budeme povídat,smát se a bude nám fajn...
Na místo jsme dorazili v pondělí odpoledne. Postavili jsme stan,trochu něco vybalili a šli jsme se podívat k vodě.
V pondělí vládlo krásné počasí,ale když jsme došli k pláži,sluníčko už bylo nízko nad obzorem a nehřálo. Ve vodě se koupalo posledních pár lidiček,stejně jako na dekách sedělo ještě několik opozdilců,kterým zatím večerní chladno nevadilo. Ostatní se už oblečení začínali shromažďovat u místních hospůdek nebo u svých stanů připravovali večeři.
Úterní den začal zamračeně a celé dopoledne propršelo. Deštivé počasí nám ale náladu nezkazilo. Naši chlapi se ukázali jako šikulové a před stanem vykouzlili igelitovou pergolu,kam se vešel stůl se všemi židlemi včetně nás. Vzali jsme s sebou z domova karty,pexeso a lodě,takže o zábavu bylo postaráno. Odpoledne se vyčasilo a podle zpráv nás v dalších dnech čekalo už jen pěkné počasí.
Nevím,čím to letos bylo,ale vždycky jsem měla první dva dny problém usnout. Nejezdíme pod stan s žádnou nafukovací matrací,jen s karimatkou,dekami a spacákem a proto jsem si nějak ne a ne udělat pohodlí a většinou jsem celou noc jen tak proklimbala. Třetí den jsem pak už bývala tak unavená,že už mi bylo jedno,jak tvrdá zem se mi zdá a mohla jsem spát. Letos to bylo jiné. U ohně jsme seděli dlouho do noci a spát jsme odcházeli příjemně unavení. Vlezla jsem si do spacáku,nasála tu stanovou atmosféru a spokojeně usnula :-)
Pospat si ráno? Když jsou slunečné dny,tak to prostě nejde. Už v půl osmé nás sluníčko budilo žárem ve stanech. Malinké oči,velké kruhy pod očima a na hlavě neidentifikovatelný účes. Jak mně se ráno nikdy nechtělo ze stanu. Ale utéct z té pece se prostě muselo. Pohled na ostatní mě vždycky potěšil a vykouzlil mi úsměv na tváři,protože většina z lidí vypadala podobně jako já :-D
Zmíním dva diskotékové večery. V úterý začala diskotéka se dvěma hodinami vyhrazenými pro děti s karaoke,bezva písničkami a dobrou náladou. Chvíli jsme postáli,pokoukali a pak šli ke stanu rozdělat oheň. Karaoke bylo fajn. Někdo zpívat uměl,někdo zpívat neuměl. Někdo zpívat uměl,ale neudržel rytmus a někdo neuměl zpívat,ale do rytmu mu to šlapalo perfektně. Střídaly se děti,dospělí,holky,kluci...Řekla bych - čím víc hodin (a alkoholu),tím víc odvahy a tím víc i odvážlivců.
Ve středu se disko opakovalo,opět s karaoke a opět s dobrou náladou.
O jednu záhadu míň?
Posledních pár měsíců na Novinkách,ale i v jiných novinách čtu o Ufo,které vídají lidé po celé republice. I my jednou jedno viděli. Po obloze letěl horizontálně oranžový bod - větší než hvězda a napohled jasné,že ne moc vysoko.
Seděli jsme u ohně a najednou vidíme nad stromy přesně to UFO,co jsme zahlédli u nás doma. Vyletělo do mraků,tam zůstalo stát a pak zmizelo. Za chvilku letělo druhé UFO,tentokrát přeletělo rybník a také zmizelo.
A druhý den,když jsme na druhé straně rybníka procházeli hospůdky,objevili jsme nápis: Lampiony štěstí v prodeji zde. A k tomu letáček s vysvětlením, o co vlastně jde,včetně obrázku vypouštějícího zapáleného lampionu. Záhadu jsme měli vyřešenou a když jsme pak večer seděli u ohně a zase zahlédli ono UFO,říkali jsme si: Jaképak přání asi tenhle lampion nese...?
Počasí se nám prostě vydařilo a tím i celé kempování. Užili jsme si dny u vody i ve vodě,prošli jsme si Prachovské skály,zastavili se na Troskách,pěkně se opálili.......Byl by to hodně dlouhý článek.
Prachovské skály
Na Troskách
Letos se mi domů vůbec nechtělo. Ani poctivá domácí sprcha nebo měkoučká postel mě tentokrát nelákala a ráda bych zůstala ještě aspoň týden.
Hned bych jela zpátky!
Tak ahoj,zase za rok.