Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Minipříběh z kempu

17. srpna 2009 v 13:07 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Stárnu,tak asi už nějak měknu nebo co.
Napíšu sem takový miničlánek o něčem,co mě zaujalo a tak nějak zahřálo u srdce,ikdyž šlo o úplně cizí lidi:

Předposlední den dovolené (článek tady) jsem se šla podívat na druhou stranu rybníka do druhého kempu,kde stojí plno hospůdek a také několik stánků.
V jednom stánku prodávali směs věcí - od brambůrek přes hračky až po nafukovací věci,které měli samozřejmě vystavené venku.
Byl už večer a stánky se zbožím balily a zavíraly. I tady dávaly věci dovnitř boudičky,přesto neodmítali nikoho z příchozích,ať přišli pokoukat nebo něco koupit.
Všimla jsem si postaršího pána s malým klučinou,kterého držel za ruku. Stáli u stánku a prohlíželi poslední neuložené nafukovací věci,když k nim přiskočil usměvavý prodávající s otázkou,zda něco nechtějí.
Nejdřív se děda naklonil k vnoučkovi a něco mu povídal a pak vnouček nesměle zašeptal něco dědovi do ucha a skoro neznatelně ukázal na velkého nafukovacího krokodýla,který už byl ale vyfouknutý a připravený k uklizení do krámku.
Prodavač jen s úsměvem kývl,vyndal pumpu,krokodýla během chviličky nafoukl a podal ho dědovi a vnoučkovi tak,aby ho oba mohli chytit. Další prodávající se na klučinu usmála a zeptala se: "Povezeš si domů krokodýla?"
Vnouček se nesměle,ale šťastně usmál a přikývnul.

Šla jsem pomalu po hrázi a nevšimla jsem si,že si oba (děda s vnukem) štrádují za mnou k parkovišti.
Vidím starší paní,jak běží s mobilem v ruce a volá: "Honem,to je maminka!"
A podává mobil právě tomu kloučkovi,co si s dědou pyšně nesl toho obrnafukovacího krokodýla.
Vážně asi dlouho nezapomenu na to,jak si klouček mobil vzal a s tím svým velkým šťastným úsměvem a s očima navrch hlavy vydechl do telefonu: "Ahoj,mami. Kdybys viděla,co mám......"
Děti jsou to nejkrásnější,co nám život může dát.
Je nádhera vidět,když jsou šťastné!
Jsou dar,chraňte je!
.....
Sisinaaa
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 17. srpna 2009 v 17:37 | Reagovat

moc hezký příběh

2 Radek Radek | E-mail | Web | 18. srpna 2009 v 23:16 | Reagovat

To teda nevim, co za děti je u vás, ale u nás na základce to byly pěkný kvítka!

Ne, dělám si srandu. To bylo spíš tim, že jen ty kvítka na sebe strhávala naši pozornost a ti hodní poslušně šli po svých. Ale je pravda, že my jsme na deváťáky nikdy na prvním stupni netroufli a obloukem jsme se jim vyhýbali, oproti těm raubířům, kteří si na nás klidně dovoloval. I když... zase mluvím za lidi v okruhu mých známých, možná že někteří naši vrstevníci byly stejná paka...

3 lea lea | Web | 22. srpna 2009 v 20:55 | Reagovat

Krásný :)
Ale to jsou spíš děti pod devět let - mě je čtrnáct a dobře vím,že se spolužáky to mají učitelé velice těžký :D

4 Jesí Jesí | Web | 24. srpna 2009 v 18:47 | Reagovat

Hezký, taky si občas všímám a zaznamenávám okamžiky, které mohou být celý příběh. Jak otenhle:). Vidět radostné a spokojené děti je moc hezké a stojí za to si toho všimnout:).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.