Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Říjen 2009

Psí víno

27. října 2009 v 14:53 | sisinaaa |  Trochu fotím
Přísavník pětiprstý - Loubinec

Loni jsem si krásně zčervenalý přísavník vyfotila, letos jsem to, bohužel, nestihla. Když se začal hezky barvit, napadl sníh a rostlinky opadaly. Po tom, co sníh konečně slezl a začal pravý podzim, keře už byly holé.

A protože v tomto období tál sníh nebo pršelo, fotila jsem kapky. Kapek jsem nafotila tolik, že dát je všechny sem, všichni by přestali chodit, protože by kapkami byli přesycení a otrávení.
Tak dnes ještě kapková - kapky na Psím víně.
Psí víno se na výhoncích krásně kroutí a s kapkami mu to slušelo :-)

Na procházce

25. října 2009 v 14:18 | sisinaaa |  Trochu fotím
Konečně!
Konečně je u nás zase po delší době hezky.
Ráno jsem popadla Anitu a šla na pořádnou, sluníčkem prosvícenou procházku.
Šly jsme pomalu, nastavovaly tváře sluníčku a já nadávala, že jsem si, sakra, nevzala nějakou slabší bundu, když je takové teplo. Mohla jsem si zase obout obyčejné tenisky a kozačky nechat doma.

Pokochaly jsme se kapkami v trávě, potkaly dvě chlupaté housenky a dva barevné motýly.
Nevím, jak je tomu u Vás, ale u nás je většina stromů ještě zelená. Barevné jsou jen javory a pak některé okrasné keře.

Udělala jsem pár fotek. Možná na nějakou dobu poslední.
Kontroluju pravidelně objektiv kvůli nečistotám a dneska jsem našla uvnitř nějakou prasklinku na čočce nebo co to je. Musím dát foťák reklamovat, jestli to vůbec půjde. Foťák si hýčkám, neházím s ním, netřesu, nebouchám a nepůjčuju (on s ním stejně nikdo jiný v rodině neumí).
Je mi to líto, pobrečela jsem si, ale možná jenom straším zbytečně. No nic, teď to nevyřeším.

Doufám, že slunečné dny ještě chvilku vydrží, protože si přeju prožít podzim. A s tím sněhem to prostě není ono.

Hezký víkend :-)

Dodatek: Tak jsme nějak zapoměli, že se v noci na dnešek posunula ručička na hodinách dozadu.
Čekali jsme po obědě na film a nadávali, cože jim to blbne. Až teď koukám na internetu, že je vlastně o hodinku míň.
No, pane jo. Budou teprve čtyři a už se začíná stmívat. Těším se, že si ráno o hoďku dýl pospím :-)
Sisinaaa

Pro Maky:

23. října 2009 v 18:35 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Omlouvám se, že nepíšu. Není mi moc dobře, v hlavě mi píchá a mám příšernou rýmu. Ležím a potím se. Venku je stejně hnusně.

Tohle je krátká zpráva pro Maky.

Nejde mi odeslat komentář, pořád mi to píše, že spamuju. Možná je to kvůli odkazům, nevím. Tak Ti to píšu sem:

Ahoj Maky.
Na týhle stránce se naučíš základy:
http://www.photoextract.com/cs/clanky/37.html
a
http://www.photoextract.com/cs/clanky/40.html
Další stránka, kde se dost naučíš je:
http://www.fotoroman.cz/techniques2.htm
A ještě:
http://www.fotoradce.cz/
Klikni na Články a recenze.
Ale projeď si všechno, co jde, třeba i objektivy atd.
V Knihkupectví mají taky plno knížek,včera jsem si kupovala knížku o kompozici.
Měli tam i knížku ke Canonu 1000. Je skvělá, všechno Ti vysvětlí co se foťáku i focení týče....
A kdyžtak mi dej vědět, jo?
Měj se hezky, ahoj :-)

Mějte se hezky i ostatní. Přeju fajn víkend :-)

Kapky podzimního deště

18. října 2009 v 19:56 | sisinaaa |  Trochu fotím
Aneb, jak jsem šla fotit kapky.
Otepluje se a to znamená, že sníh taje. Také je pořádně zamračeno a pořád prší.
A co fotit v takovém počasí?
No přece kapky!
Kapky, když se povedou, jsou prostě krásné ♥

Dopoledne pršelo.
Řada, jít na procházku s Anitou, byla na mně, tak jsem šla. Venku se to kapičkami jen třpytilo a na různých větvičkách, bobulkách, šípkách a lístečkách vypadaly prostě nádherně.
Po obědě sedím, kouknu ven a... No ne! Sluníčko?
Jo! Sluníčko!!!
Honem foťák a ven.
Schválně jsem se nabalila, aby mi náhodou nebylo po chvilce zima a nespěchala jsem.
Vyfotila jsem jednu kapku, druhou kapku a začalo slabounce mrholit.
Paráda, budou lepší fotky, říkala jsem si.

Třetí kapka. Nemrholí, ale prší.
To nevadí. Hlavně dávat pozor na foťák.

Čtvrtá kapka.
Leje tak, že jsem během chvilky úplně promočená. Foťák je dávno schovaný v brašně a já letím domů jak nejrychleji to jde.

Přesto mám nafocené nějaké kapky.
A tak procházka nebyla tak úplně zbytečná :-)
Zdar teplému čaji, ahoj, Sisinaaa

Mějte se dobře, holky...

17. října 2009 v 20:00 | sisinaaa |  O mně
Je to pár minut, co si od nás odnášeli noví majitelé poslední koťátko.
No, poslední...
Pamatujete, když jsem tu psala o koťatech minule? Přála jsem si, abych si mohla nechat to barevné. A koťátko už je u nás opravdu doma ♥
Je skvělé. Je obrovský mazel a stačí, abych si jenom sedla a už ho mám na klíně. Pohladím a koťě hned začne vrnět... Jak říkám, je prostě skvělé.
Minulý týden odjela první holčička na Valašsko do nové rodiny. Smutno jí jistě nebude, protože si s ní budou hrát dvě malé děti :-)
A dnes odjela druhá holčička a to do Prahy. Koťátko bylo původně pro babičku, ale když tatínek viděl v inzerátu fotku, rozhodl, že koťě zůstane u nich. Prý nikdy nebyl zvířecí typ, ale když uviděl kotě - byla to láska na první pohled. Mají malého chlapečka, který byl s koťátkem hned velký kamarád.
Nevím, jestli se budou mít holky dobře, ale já moc doufám, že ano :-)
Loučím se, Sisinaaa

O nechtěných dětech

16. října 2009 v 20:07 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Když slyším o tom, že někde našli mrtvého "vyhozeného" nebo jinak "pohozeného" živého novorozence, jde na mně hrůza.
Co vede mámu k tomu, aby opustila své dítě?
Nevím.
Nedovedu si představit nějaký velký problém, abych něco takového udělala. Ale důvody jistě jsou.
Třeba velmi nízký věk rodičky, domácí násilí, špatná finanční situace, a asi by se našly i další důvody.

Jenomže, jsou tohle důvody pohodit nebo zabít dítě?
Je tolik párů, které nemohou mít své vlastní dítě a podstupují možné i nemožné, jen aby ho měly a mohly ho milovat.
A na druhou stranu.... Tohle.

Myslím, že Babyboxy mají dobrou myšlenku.
Pokud žena nechce dítě a chce se vyhnout všem nepříjemným (pro ni asi) situacím, je Babybox výborné řešení. Anonymně dá dítě do boxu a je to.
Odložení dítěte do babyboxu je navíc legální a matce za to nehrozí žádný trest.
V našem Libereckém babyboxu, který tu nemáme moc dlouho, našli první děťátko v neděli.
Liberecká holčička byla v republice pětadvacátým dítětem zachráněným v babyboxu.
Nevím, jestli se z něčeho takového radovat nebo ne. Přece pro maminku, ikdyž dítě nechce, to musí být psychicky náročné. Zůstane díra v srdci....

Možná ale neumím myslet jako žena, která dítě opravdu nechce a nejraději by se ho co nejrychleji zbavila jakýmkoliv způsobem. Třeba ho odhodit do popelnice mezi odpadky. Nebo odnést v tašce do parku a nechat ho tam napospas osudu zmrznout.
Nebo hůř, rovnou ho zabít a pohodit.
Vždyť přece dítě je to nejcenější, co nám život může dát.

Tak jak to, že se pořád najdou bestie, které tak jednodušše zmaří život novorozenému človíčku?

Zde leží človíček, stár hodinu a čtvrt. Nikomu neschází, a nejmíň vlastní matce. Našli ho na skládce. A jenom kmotra Smrt, jen ta ho k sobě přivinula sladce. Jiří Žáček

Sisinaaa

Svět pod sněhem

16. října 2009 v 9:09 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Když jsem včera ráno vstala a podívala jsem se z okna, dívala jsem se na krásně bílý, zasněžený svět.
První sníh bývá většinou trochu nesmělý, ale vzhledem k tomu, kolik sněhu napadalo u nás a pořád ještě sněží, o nějaké nesmělosti nemůže být vůbec řeč.
Ráno byl sníh ještě suchý, během dne padal čím dál tím víc mokrý a těžký sníh.
A podle toho to také vypadalo. Keře a stromy měly pod tím vším náporem větve ohnuté až k zemi.
Domů jsem šla pěšky, jak jinak než stezkou, ale měla jsem se raději svézt autobusem. Boty i oblečení jsem měla úplně promočené, navíc všude tam, kde stály stromy, byly na zemi polámané větší i menší větve.
Také jsem měla problém se ze stezky dostat. Odbočka, která vede k nám do sídliště byla zatarasená spadlým stromem a pěšinka, kterou chodím já, byla také zatarasená spadlými kusy větví. Musela jsem to celé obcházet přes louku, ale docela jsem se bála, protože větve stromů zlověstně praskaly. Když kousek ode mně spadla větev, vzala jsem nohy na ramena. Bylo to docela o držku.
Večer jsem koukala ve zprávách, že podobná situace je na více místech, ve vedlejším Jablonci, který je na tom se sněhem vždycky hůř (nebo líp, podle toho, jak to vidíte), vyhlásili kalamitní stav. Větve jim shodily elektrické vedení. A nejen tam.

Jak to vypadá se sněhem u vás?
Jste také v nějaké oblasti, kde sněhu napadalo tolik jako u nás nebo bydlíte někde, kde ještě vločky ani nezatančily?
Stejně je to zvláštní. Všechno je pod sněhem, přitom většina stromů se ještě ani nezačala podzimně zabarvovat. Nikde nejsou ani holé stromy. A tak je všechno zelené, ale pod sněhem....

P.S.
A taky nevím, co budu v zimě fotit, protože všechny fotky z toho dne jsou hnusný.
Sisinaaa

Koukám, jak sněží

14. října 2009 v 10:52 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Jsem doma.
Sedím u okna a dívám se ven na to, jak padá sníh.
No, padá... U nás docela pořádně chumelí.
Schválně se dívám nahoru proti padajícím vločkám a připadám si jako bych se vznášela někam vzhůru.
Docela mě pohled na padající sníh uklidňuje, tak asi budu pořádně relaxovat.
Hlavně mám radost,že sedím doma, kde je hezky teploučko, mám před sebou horký čaj a nemusím nic.
Letos napadl sníh zatraceně brzy, že jo?
Ale co se divím, když letošní rok je takový všelijaký. Pamatujete na jaro? Jeden týden v dubnu byla zima a sníh a další týden začalo hned léto. Jaro nikde. Prostě skok a v dubnu jsem se svlékli ze zimních bund do slabých mikin....

Silničáři budou tradičně nepřipravení a překvapení :-)
Řidiči vezmou pneuservisy útokem :-)
Děti se budou radovat.
Někteří dospělí taky.
Já ne, já chci podzim!
Ale když už sněží, tak jdu koukat, jak sněží krásně :-)
Ahoj

Po týdnu

13. října 2009 v 9:16 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Tak koukám,že jsem na blog tak nějak zapoměla.
No jo, no. Nějak není nálada.
Nevím, co psát, fotit bych chtěla, ale nevím co.......

Podzim se přihlásil v plné síle, je ošklivo, zima a ... podzimně.
Babí léto je už definitivně pryč a s ním i dobrá nálada.
Jó, nálada......
Své náladě jsem chtěla trošičku pomoci, tak jsem zajásala, když jsem v jednom časopise našla několik rad, jak na podzimní depresi.

První rada:
Koupíme si květinu, nejlépe pěkně nakvetlou. Postavíme ji tak, abychom jí měli pěkně na očích a budeme z ní mít radost.
Já jsem před nedávnem zatoužila po Ibišku, protože se mi hrozně moc líbily ktěty Ibišků, které na svůj blog dává Eva* . Takže, když jsem jednou vešla do našeho obchodu a tam měli na paletách Ibišky obsypané poupaty, šťastně jsem si jeden odnášela domů.
Dala jsem ho na okno, abych ho měla hezky na očích.
Jenomže všechna ta poupata postupně opadala a tak jsem tak nějak naštvaná, že mi hned nepokvete.
To je tou mou netrpělivou povahou,no....
Druhá rada:
Pošleme dárcovskou SMS. Malý dobrý skutek vždycky zvedne náladu. Rázem si připadáme lepší a to za těch 30 kč stojí.
To je ono! Udělám dobrý skutek a nic jednoduššího než dárcovská SMS snad ani není.
Sedla jsem si, našla tuhle stránku, vybrala si cíl mé SMS (to bylo zatraceně těžké rozhodování, protože tam je toho opravdu hodně) a poslala ji.
A mobil mi vzápětí oznámil, že jsem 7 kč v mínusu.
No a pak má mít člověk lepší náladu, když přes všechny rady se mu nic nedaří.
Na další rady jsem se raději vykašlala, protože to vypadalo, že budou mít opačný efekt.

Třeba máte nějakou zaručenou a vážně dobrou radu, jak bojovat proti podzimní depresi Vy?
Jestli jo, tak sem s ní!!!

Zdravím všechny, Sisinaaa :-)

Dodatek:
U nás se to celý den venku pěkně honí. Ráno byla černě zamračená obloha a pršelo, pak vykouklo sluníčko, zase se zatáhlo, začalo pršet a .... to snad ne! .... sníh!
Prší se sněhem.
Tý jo, to je slejvák......

Housenka

6. října 2009 v 13:51 | sisinaaa |  Trochu fotím

Včera jsem šla domů pěšky, protože bylo opravdu pěkné počasí, a já si chci poslední hezké dny vychutnat na maximum.
Vyfotila jsem okrasné bodláky v jedné zahradě, ale nějak to nebylo ono, tak jsem si nakonec jeden bodlák ukradla domů a uvidím, jestli mě s tím napadne něco udělat.
Dál jsem omrkla, jak postupuje oprava našeho mostu, která nám docela ztížila dopravu na naše sídliště a pak zamířila na stezku u Nisy.
Šla jsem si to hezky s úsměvem na tváři a na poslední chvíli si všimla velké zelené housenky na zemi.
Jenomže jsem už nestihla zastavit a škrtla jsem o ní špičkou boty.
Housenka se stočila do klubíčka.
Vytáhla jsem foťák z brašny a čekala, až se housenka zase narovná a začne se hýbat. Ale housence se vůbec nechtělo.
Jenomže mně se taky nechtělo odejít s nepořízenou. Utrhla jsem dva lístky, vzala housenkové klubíčko do ruky a šla domů.
Doma jsem jí s lístky dala do nádobky a čekala. Nic. Žádný náznak pohybu.
Dočkala jsem se až večer, když už bylo po večeři:

Housenku jsem vrátila tam, odkud jsem ji přinesla.
Sisinaaa :-)

Měsíc

4. října 2009 v 22:25 | sisinaaa |  Trochu fotím
Včera večer jsem se dívala přes okno na měsíc a říkala jsem si, že si ho musím vyfotit. Jenomže, člověk míní.... Měsíc se ztrácel v mlze a připomínal rozpité světlé kolo na tmavé obloze.

Dneska jsem projížděla nějaké blogy a do oka mi padla krásná fotka měsíce. Já už si nepamatuju blog, ale fotka mě zaujala.
A pak jsem se šla mrknout k Idunce a ta shodou okolností také fotila předešlou noc měsíc.
Jsem velký fotografický nadšenec, takže jsem, pochopitelně, také zatoužila udělat si pěknou fotku měsíce.
Navíc je dneska úplněk, měsíc pěkně svítil - paráda!
Připravila jsem si stativ, oblékla svetr a vylezla s foťákem na balkon.
Nejdřív jsem nějak nemohla na měsíc zaostřit (nechápu) a měla na fotkách jenom rozmazané něco a když jsem konečně měsíc vyfotila, byl měsíc jenom velký přepal, nic víc.
Tak co, stativ mám, měsíc září, přepal je velký, stáhnu čas, uvidíme.....
Neviděla jsem nic, protože začaly po obloze přecházet mraky. Čekala jsem asi půl hodiny a při každém sebemenším vysvitnutí měsíce fotila.
Nakonec jsem to vzdala.
Navečeřela jsem se, vykoupala a šla čučet na Superstar. Hodina utekla a z venku k nám začalo dopadat jasné bílé světlo.
Takže, měsíc svítí, pokus číslo dvě vidíte tady:
Možná to chtělo ještě vyladit v počítači, ale na to nejsem zrovna expert, takže to sem dávám jen tak, oříznuté.
Proč je jeden měsíc v bílé a druhý v jiné barvě?
Je to jen v nastavení bílé - první je auto, ta nažloutlá je zataženo. Ještě jsem fotila zářivkou, to udělalo teplou nažloutlou a tu vidíte na malé fotce.

Idunce za inspiraci děkuju :-)

Nový článek

4. října 2009 v 14:07 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Z jednoho důvodu, o kterém nebudu psát, sem musím dát nový článek.
Je to trochu trapný, protože to bude článek naprosto o ničem, ale vážně potřebuju,aby tu byl.
Jen tak.
Nevnímejte ho!
Jinak je mi fajn :-)

A aby to nebylo tak moc trapný, tak sem dám aspoň nějakou fotku.
Tohle je z rozestavěného centra Liberce:
Snad radši ani nekomentujte.....
Ahoj, Sisinaaa

Jack Black do soutěže

3. října 2009 v 16:58 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Blog.cz přišel s novou soutěží a to, namalovat oblíbenou osobnost, o které jsme někdy na blogu psali.
Já jednou psala o filmu Těžce zamilován (tady) a o tom, jak se mi líbí Jack Black.
Kdysi jsem zkoušela malovat různé obrázky, zkoušela vodovky, pastelky, tužku i uhel, ale nadšení mi nevydrželo nijak zvlášť dlouho.
Z té doby mám desky s několika povedenými obrázky na památku a tím jsem s kreslením skončila.
Nemám totiž trpělivost a taky žádný talent, protože všechno mi trvalo strašně dlouho, pak stačila nějaká chyba a obrázek byl v čoudu, slzy v očích, vztek, takže nic pro mně.

Obdivuju všechny, kteří vemou tužku do ruky a pak pár taky namalujou obrázek, který má nejen hlavu a patu, ale vypadá dokonale. Jednoho takového máme doma, je to Šíša a ta, když vezme tužku do ruky,je radost pohledět, jak se jí pod rukama rýsuje obrázek. Stínování nakonec už je jen třešničkou na dortu.

Ve článku píšu o dvou lidech, jedním z nich je můj oblíbený herec Jack Black.
Tady je jeho obrázek:
Chtěla jsem ho namalovat barevně,ale nějak se mu to vůbec nepodobalo. Tou tužkou je to lepší, ale nejsem si jistá, jestli by ho vůbec někdo poznal.
Kreslení bylo drama na pěkně dlouho s nejistým výsledkem, tím se mi jenom potvrdilo, že k tomuhle opravdu tíhnout nebudu...
:-)

O televizních reklamách

1. října 2009 v 10:00 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Máte rádi televizní reklamy?
Většinou slyším lidi na reklamy v televizi nadávat.
Znáte to: Jste zažraní do filmu, právě se odehrává nějaká napínavá část, vy napětím ani nedýcháte a najednou tralalalalá, reklama.
Tak to bych vraždila.
Jenomže já patřím k těm, kterým reklamy nevadí. Sleduju je ráda. Můžu odběhnout od televize aniž bych přišla o kus filmu. Jsem na takové přestávky už natolik zvyklá, že na stanici, kde běží film bez přerušení si naopak někdy zanadávám, že reklama by se mi hodila.

Sledovat reklamy mě baví. Jsou reklamy hloupé, nesympatické, někdy docela nelogické a na druhou stranu jsou některé moc hezké, veselé, vtipné, zkrátka ty, na které se ráda podívám.

Nemám ráda reklamy, kde někdo předvede nějaký úžasný čistící prostředek a každý úžasem div nepadá. Jako paní, která nechce vyzkoušet nový čistící prostředek, protože prý má doma čisto a pak jde do koupelny a tam má úplně hnusně šedou vanu.
A také nemám ráda to jejich 8 z 10ti nebo 4 z 5ti. To znamená že 80% ze sta je spokojeno a dvacet ne. To není málo.
Na druhou stranu miluju reklamu na Whiskas - jak jde koťátko zimní zahradou, objevuje svět, pak na něj spadne sníh a nakonec spokojeně mručí zabalené v ručníku. Podbarvené příjemnou melodií nemá chybu.
Nebo reklamy na Kofolu také nemají chybu. Pamatujete na Naďu? Nebo Milenci se milujou? Zlaté prasátko? Kofolásci vyvolali téměř davové šílenství......
Včera jsem se dívala dlouho do noci na televizi a běžela jedna reklama, kterou jsem viděla prvně:
Jede cyklista na kole, dres, helma, šlape do pedálů, nadechuje a oddechuje pusou...
Z druhé strany letí moucha (vidíte to jejím pohledem), míjí auta...
Zase ten cyklista, šlape, oddechuje....
Zase pohled mouchy, bzučení, míjíte auta, náklaďáky....
Pohled na cyklistu...
Už tušíte, co se nejspíš stane.
Pohled mouchy, mine auto a už vidíte cyklistu...Přímo do pusy....Polk....
A pauza. Cyklista si vedle svého kola s pohledem do okolí nasype do dlaně Orbit a vloží do pusy.
Prý: Po každém jídle....
Já vím, možná je hloupá, ale já dostala záchvat smíchu a vzbudila jsem skoro celý byt.

Možná jsem si vzpoměla sama na sebe a svou první jízdu na motorce. Tenkrát jsem totiž na hlavu dostala takovou tu starou helmu bez hledí, prostě obličej bez ochrany a na té motorce jsem náporem vzduchu (ten kryt na obličej je fakt potřeba) nemohla vůbec popadnout dech, tak jsem lapala po dechu jak to šlo a taky jsem spolkla mouchu.
A byla hnusná!!!

No nic, to byla jen taková perlička. Chtěla jsem se zeptat, jestli vám reklamy vadí a jestli máte nějakou, která vám leze vysloveně na nervy. A naopak, jestli máte nějakou tu svou, oblíbenou, na kterou se rádi podíváte.
Mějte se fajn, ahoj, Sisinaaa