Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Listopad 2009

Internetový útlum

17. listopadu 2009 v 22:38 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Zdravím všechny :-)
Nepíšu.......
Co mám na to říct?
Foťák v opravě a fotky nejsou, tak v tomhle směru není co přidávat.
Psát články?
Mám nějaký internetový útlum nebo co. Dřív bych si nedovedla představit, že bych si nezapla internet, nepřečetla nějaké zprávy, nepodívala na mejl a hlavně, že bych byla schopná ignorovat blog. Jenomže teď to tak mám. Někdo vždycky počítač zapne, tak na blog mrknu, mrknu i k Vám, takže vím, co je u koho nového, ale to je tak všechno, co udělám.
Mnohem víc mě teď baví běhat venku, bavit se a hlavně probíhat obchody a shánět dárky k Vánocům. Včera jsem byla v OD Nisa centrum. To je tak obrovské nákupní centrum, až z toho jde hlava kolem. Každý den bych tam být nemohla, ale jednou za čas, to je teda zážitek. Srovnala bych to s vesnickou slečnou, která odjede do nějakého velkého města a je z něho celá pryč. Žít by tam třeba nechtěla, ale jednou za čas si to město ráda užije. Tím samozřejmě nechci urazit nikoho, kdo bydlí na vesnici. Já raději menší obchůdky, které znám. A raději vesnici než velkoměsto....
Takže - v té Nise jsem si to parádně užila. Obdivovala jsem vánoční výzdobu v samotných obchůdkách i v celém centru. Ty vyzdobené chodby - fakt nádhera.
Dneska jsem pro změnu zašla do Géčka. To je taky obchodní centrum, taky obrovské, ale oproti Nise, která má tři patra, je tady jen jedno podlaží. Výzdoba zase parádní.
Zítra mám v plánu město a zdejší obchoďáky. Mám pár tipů na dárky, tak to půjdu omrknout.
Vlastně už je docela čas, protože Vánoce jsou tu za měsíc a pár dní k tomu. To to tak strašně rychle letí.....
Už asi začneme s pečením cukroví, docela se těším :-)
Jinak si musím postěžovat.
Konečně mi volali z elektra kvůli foťáku. V objektivu není prasklinka, ale nečistota. Chloupek.
Reklamace se neuznává, jestli chci foťák opravit, zacvakám tisícovku.
Když jsme se ptali, jak je možné,že se do objektivu, kde je vzduchoprázdno a je zadělaný, může dostat nečistota, paní nevěděla. Prý mi zavolá kolegyně, která mluvila se servisem.
Zavolala druhá paní, zopakovala všechno o té nečistotě a říkala, že se jí taky nelíbí, jak nás opravář odbyl. Prý chtěla vědět, jak se dostane nečistota někam, kam se dostat nemůže, ale opravář jí to prostě vysvětlit nedokázal.
Od paní jsme dostali číslo na opraváře a zavolali mu sami. Prý to je používáním. Prý kdybychom fotili na poušti pyramidy, byl by tam pro změnu písek.
Takže po jednom roce používání, ikdyž je záruka dva roky, s tím asi nic nesvedem. To je paráda, ne?
Takže dneska koupit foťák = vystavit ho na poličku a chodit kolem něj po špičkách.....

No nic. Na fotkách opravdu nebylo vidět nic, žádná vada, žádná nečistota, tak dokud budou fotky OK, nebudu si s tím lámat hlavu. Hlavně, že budu mít foťák zase doma!

Mějte se moc hezky, ahoj, Sisinaaa :-)

Zanotuj,midomi.com ti najde písničku

11. listopadu 2009 v 16:38 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Už se vám někdy stalo, že vám v hlavě hrála pořád jedna a ta samá písnička pořád dokola a nemohli jste se ji zbavit? Zpívali jste si ji tak dlouho, až už vám to lezlo na nervy?
Anebo jste zatoužili najít si ji na netu a stáhnout?

Já měla období, kdy jsem si pořád dokola zpívala jednu starou optimistickou písničku, která bývá často používána ve filmech.
Sice jsem z ní nemagořila, ale najít jsem si jí chtěla. Chtěla jsem si ji nahrát do MP3, párkrát si jí poslechnout, čímž jsem chtěla docílit toho, že ji konečně vyženu z hlavy.
No jo, jenomže jak ji najít? Nevím, jak se jmenuje ani kdo ji zpívá. Věděla jsem jenom, že v druhém filmu Spiderman ji použili ve scéně, kdy se Peter Parker rozhodl už dál nebýt Spidermanem a pak si jde spokojený, volný a šťastný ulicí a k tomu hraje ta písnička.

Všichni věděli, kterou písničku myslím, ale nikdo, bohužel, nevěděl, jak ji najít.
Až jsme padli nastránku midomi.com. Stačí mít k počítači připojený mikrofon a kliknout na Click and Sing or Hum. A pak už jen zanotovat nebo zapískat kousek písničky.
Tak trochu jsem nevěřila, že mi nějaká stránka v počítači dokáže písničku najít podle mého zpěvu. Ale jo, povedlo se hned napoprvé. Díky téhle stránce už vím, že písnička od B.J.Thomase se jmenuje Raindrops Keep Falling On My Head a mohla jsem si ji hezky pohodlně vyhledat.

Skvělá stránka!
Kromě toho se na stránce můžete zaregistrovat a vyvádět zde i jiné hudební věci, které ovšem budou k dispozici ostatním vyhledávajícím. To už je ale pro jiné nadšence, než jsem já.

Sisinaaa

Opožděná dušičková

10. listopadu 2009 v 9:40 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
:-))
Víkend se mi nějak nevyvedl. Ale tak nějak jsem to čekala, protože když mám dobrou náladu, zaručeně se přižene něco, co se postará o to, aby dobrá nálada netrvala moc dlouho.

V sobotu jsem se chystala na hřbitov. Už bylo sice po dušičkách, ale to přece nevadí. Doufala jsem, že by tam třeba nemuselo být tolik lidí jako minulý víkend.
Dušičky jsou svátek, který mi nic moc neříkal. Neměla jsem ani důvod chodit na hřbitov. Jenomže letos jsem prostě musela jít položit a zapálit svíčku... Nebo spíš chtěla.
Pro NI!
Chtěla jsem pocítit tu dušičkovou atmosféru, projít se, zavpomínat a tak nějak si utřídit myšlenky.
Těšila jsem se.
Jenomže jsem se s někým, koho dnes nebudu jmenovat, hrozně moc a ošklivě pohádala. Cítila jsem se mizerně, jako by mi v jedné chvíli sebral všechny jistoty, radosti a sny, které jsem s ním měla. Jakoby ze mně vymačkal veškerou energii a pak zahodil. A ještě do mě kopl.
Prostě mizerně.
Na hřbitov jsem se vydala sama a s pocitem, že lepší místo, kam bych teď měla jít, snad ani neexistuje.....

...Je to právě rok, co ses dozvěděla hroznou věc, že máš tu hnusnou nemoc, která člověka žere a člověk ji často podléhá. Psychika zapracovala a Ty ses začala ztrácet před očima. Ale nevzdala ses. Začala jsi bojovat. Byla jsi to pořád Ty. Vždycky veselá, plná energie, se spoustou přátel, kteří Ti drželi pěsti a s rodinou, která byla stále s Tebou. A pak přišla obyčejná chřipka, která Tvému oslabenému tělu vůbec neprospěla.
Byla jsi tak plná plánů...
Nemoc si Tě vzala o čtyři měsíce později. Sms, která mi tuhle smutnou zprávu oznámila, mám pořád schovanou v mobilu :-(
Pořád to ještě nedovedu pochopit....

Cestou na hřbitov mě provázelo sluníčko. V autobusu do vedlejšího města jsem schválně seděla na té straně, kam svítilo do oken. Prosvítalo zkrze mraky a slabounce i hřálo.

Už hrozně dlouho jsem na hřbitově nebyla. Naposledy snad jako malá holka s babičkou, možná s maminkou, vážně se nepamatuju. A před těmi několika měsíci jsem ze hřbitova viděla jen smuteční obřadní síň. Tehdy jsme se tam sešli úplně všichni. Celá naše velká rodina. Po čase jsem zase viděla strýčky a tety, se kterými jsme se s rodiči navštěvovali, když jsme se sestrou byly ještě malé a viděla sestřenice a bratrance, kteří už dospěli a se kterými jsem myslela, že už se nejspíš nikdy neuvidíme.

V sobotu jsem se zastavila přede dveřmi do smuteční síně. Byly zavřené a nikdo tam dnes nestál. Já je tam ale viděla, jak tam stáli, tak statečně s opuchlýma červenýma očima a s mokrýma kapesníkama v ruce. Obdivovala jsem je za tu statečnost, ale zároveň mi jich bylo strašně moc líto.
Jakoby to bylo včera.

Myslela jsem si, že trošku něco nafotím, tak jsem si s sebou vzala malý kompakt, ale nakonec se mi ho vůbec nechtělo vytahovat. Udělala jsem si aspoň malou procházku a podívala se, jak to vlastně na takovém hřbitově vypadá. Některé hroby byly poničené, některé zanedbané, některé krásné a hýčkané. A ty nádherné sochy u některých náhrobků!
Slunce zapadlo, nastal soumrak a s ním přicházelo chladno. Našla jsem cíl své cesty, vyndala svíčku a jediný funkční zapalovač, který jsem doma našla a chystala se svíčku zapálit. Jenomže funkční zapalovač začal stávkovat, tak jsem si svou svíčku zapálila od jiné, která tam také na něčí památku hořela.....
Bylo mi smutno. Nevím, jestli za to mohla víc ta hádka nebo vzpomínky. Nebo celé to místo.
Je to zvláštní místo, které má své kouzlo.
Zase přijdu....

Ahoj

Sychravo, ale pohoda

4. listopadu 2009 v 22:12 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Zdravím všechny, co přišli mrknout ke mně na blog.

Vlastně ani nemám o čem psát, protože prožívám hezké a pohodové dny.
Venku je opravdu sychravo - pozdní podzim, který je plný mlh, studeného větru, deště a už skoro holých stromů. Člověk by řekl, že se mu vůbec nikam nechce...
...jenomže mně je překvapivě dobře. Žádný smutek, žádná špatná nálada nebo dokonce deprese se nekonají.
Dokonce mi nevadí chodit venku v takovém nečase, jaký právě panuje. Prostě se zachumlám do bundy, navléknu teplé rukavice, obalím se šálou a zima mi je někde. Jen ještě plánuju koupit nějakou pěknou čepku, která mi sedne, což asi bude problém, protože jsem jich už pěknou řádku vyzkoušela a ve všech jsem si připadala jako de*il.
Jó, kde jsou ty časy, kdy mi maminka říkala, ať koukám mít na hlavě čepici a kontrolovala, jestli v ní odcházím a já pak za prvním rohem strkala čepici do tašky. Čím jsem starší, tím víc koukám na pohodlí a na to, být v teple....

A co je nejvíc fajn?
To, když přijdu domů a sednu si s teplým hrnkem svařáku k oknu. Svařák miluju!
Pomalu usrkávám, sedím hezky v teplíčku a dívám se ven, jak prší a fouká vítr. A je mi fajn.
Dokonce jsem na sobě pozorovala, že se pořád usmívám, ať doma nebo venku.
Říkala jsem si, jestli jsem vůbec v pořádku..?
No, nadávat nebudu, zato si dobrou náladu budu užívat, dokud je.
Vám taky přeju dobrou náladu! Na tu špatnou se vykašlete!
Ahoj,Sisinaaa

Bez foťáku

1. listopadu 2009 v 15:57 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Tak.
A jsem bez foťáku.
V pátek jsem všechny věci, které jsme s foťákem koupili, poctivě srovnala do krabičky, včetně CD a letáčků a připravila tak foťák k reklamaci. Vůbec nechápu, jak se tam všechny ty věci při koupi vešly, protože foťák jsem nechala v brašně a jen veškeré příslušenství mi krabičku naplnilo. To nejdůležitější - foťák bych tam už prostě nenacpala.
Když přišel Zdenda z práce, naložil mě a jeli jsme do obchodu.

Přesně, jak jsem čekala. Prodavač prohlédl objektiv a první jeho otázka zněla: "Nebouchli jste s ním?"
Prostě nebouchli.
Změřil si mě pohledem a nesouhlasně zavrtěl hlavou.
"Na fotkách je to asi hodně vidět, že?"
Nevím, jak to, ale není.
Znova si mě přeměřil pohledem, hodil jakýsi ksicht (asi jako že jsem blbá nebo že tomu nerozumím nebo něco takového) a začal vypisovat reklamaci.
Prý si nechají jen foťák, ostatní si máme odnést domů. Zavolají, jestli reklamaci uznají nebo ne.
Počítám s tím, že neuznají. Všechno funguje, jak má, jen to smítko na objektivu....

Prodavač se s námi rozloučil a můj foťák položil o kus dál tak brutálním způsobem, až mi vyhrkly slzy do očí. Prý, jestli jsem s ním nebouchla! Pche. A on si tady s ním tříská před mýma očima. Debil!

Tak teď čekám, až zavolají a přemýšlím, jak velká částka se mi ještě vyplatí zaplatit. Mají čas.
Ale já jsem bez té kouzelné krabičky tak nějak ztracená. Chybí mi....

Jinak je u nás pravý podzim - barevné listí všude, kam se podívám a některé stromy jsou už skoro holé. A ta zima celý den. Brrrrr!
Včera jsem si domů přinesla několik letáků, sedla si s nimi k čaji a listovala si v nich.
Hned první leták - OBI byl celý vánoční. Vánoční atmosféra na mně z letáku dýchla tak nádherně, že jsem se začala těšit na Vánoce a na celý ten předvánoční čas, kdy chodím po vánočně vyzdobeném městě a sháním dárky pro své blízké.
Už jsem si také udělala jakžtakž seznam věcí, které mám v plánu koupit. Ráda nakupuju s předstihem, protože běhání po přecpaných obchodech na poslední chvíli nemusím.

Také se těším na novinky u mých oblíbených blogařských přátel, protože často dávají bezva recepty na blogy. Tak doufám, že někdo z vás třeba přihodí nějaký recept na fajn cukroví.
Vyzkouším!!!

Ahoj, všem :-)