Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Prosinec 2009

Krásný....

30. prosince 2009 v 18:55 Moje kecy a myšlenky
Krásný a úspěšný NOVÝ ROK 2010 všem návštěvníkům, ať pravidelným nebo jen zbloudilým...


Nešťastným štěstíčko,
nemocným zdravíčko,
chudým konto mastné
a všechny dny jen šťastné,
slepým světlo, zmrzlým teplo
a teplým - aby se to v hlavě přeplo!

PF 2010 přeje Šárka

Zářivý měsíc

28. prosince 2009 v 10:53 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Zdravím všechny.
Nevím jak u Vás, ale my se probudili do bílého, zasněženého dne.
Nařídila jsem si budíka, protože jsem chtěla jít fotit mrazík a místo toho máme sníh.
Hned vypadají zimní svátky líp :-)

Chtěla jsem sem napsat ještě jednu maličkost ze včerejšího večera.
Přijela Šíša s Radkem a už ve dveřích na mně volali, ať se jdu podívat na měsíc, že je kolem něho prstenec a že to vypadá moc hezky.
Z balkonu jsem toho už moc neviděla, tak jsem se oblékla a šli jsme ven.
Opravdu hezká podívaná.
Jasné nebe, měsíc zářil a velký kus od něho byl zářivý kruh.

Měla jsem s sebou foťák? No jasně. To jsem přece musela zkusit vyfotit. A šla jsem na to logicky.
Vyfotit měsíc umím. Zamířím na něj a nastavím krátký čas. Ale fotit hvězdy a efekty na obloze znamená nastavení dlouhého času.
Myslíte, že se mi povedlo efekt vyfotit? Ne!!!
Měsíc jsem si totiž trochu přiblížila a kruh kolem už jsem měla mimo záběr!
No je to vůbec možné?
Jdu na to logicky a přitom vlastně nedomýšlím to ostatní. Někdy mi připadá, jako by moje IQ bylo hluboko pod čarou.
No, jedna nepovedená se přeci jenom našla, ale u těch povedených mně to dost mrzí...

Ale aspoň jsem viděla něco hezkého, co je k vidění (jak jsem si druhý den přečetla) zřídkakdy.

V neděli večer se kolem měsíce vytvořil obrovský bílý kruh tzv. měsíční halo. Tento unikátní a krásný jev je vidět zhruba jednou za rok a v některých letech vůbec ne.
"Je to optický jev v atmosféře, který vzniká lomem paprsku měsíčního světla na ledových krystalcích ve vysoké oblačnosti asi deset kilometrů nad povrchem Země," řekl Právu v neděli večer Pavel Suchan z astronomického ústavu akademie věd.
"Není to častý jev, ale není ani ojedinělý. Měsíční halo vzniká zhruba jednou za rok, ale takové, jaké bylo v neděli večer, skutečně už dlouho nebylo," uzavřel Suchan.

Na fotku se určitě mrkněte: klik :-)

Ahoj,Sisinaaa

Pomoc, chci rohlík

27. prosince 2009 v 19:09 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Ráno jsem vstala, posnídala kafe s mlíkem a protože na zahřátí žaludku to sice stačilo, ale na zasycení ne, začala jsem se porozhlížet po něčem k snědku.
Na stole talíř s cukrovím, vedle s perníky. V chlebníku zbytek vánočky, ve skříňce ještě jedny brambůrky a v lednici ještě trochu salátu.
Člověk by řekl, že je to spousta jídla, ale když tohle samé jíte pořád dokolečka několik dní, je vám z toho už při pohledu špatně.
Kafe s mlíkem muselo prozatím stačit.

Vzala jsem Anitu, brašnu s foťákem přes rameno a šla na procházku.
Venku bylo čisté a krásně modré nebe a svítilo sluníčko. Co na tom, že auta byla bílá od námrazy?
Prostě svítí sluníčko, nebudu se balit.
Samozřejmě jsem si potom venku nadávala a snažila se zahřát, jak jen to šlo.
Prsty na rukou jsem měla tak zmrzlé,že mi nešla zmáčknout spoušť na foťáku.
Sluníčko nesluníčko, mrzlo pěkně. Ale kdo by to byl řekl, že v prosinci bude zima, že jo?
:-)
Byla jsem ráda, když jsem přišla domů. Jen jsem si trochu zahřála ruce, zkontrolovala jsem si uši, jestli je ještě vůbec mám a neupadly mi.

Zmrzlý klas trávy:
A pak se jelo nakoupit.
Lidi, jak já jsem se těšila na to obyčejné, všední jídlo, které jíme každý den a někdy nad ním ohrnujeme nos.
Představovala jsem si voňavý čerstvý rohlík a k němu hrnek mléka. A jako dezert nějaký dobrý jogurt s bifidokulturou, aby se trochu napravilo bříško.
Při představě, že další podobné ňamky, jako třeba jednohubky a chlebíčky, tyčinky apod. budou ještě o Silvestru mi zrovna dobře nebylo.
Kdyby bylo na mně, tak ten obyčejný rohlík by mi stačil.

Tak nevím, ale podle téhle dnešní fotky jakoby už začínalo jaro:
V obchodě jsme koupili jen na oběd, jogurty, pár rohlíků a čerstvý měkký chleba, který byl ještě teplý. Na chleba se každý v autě vrhl, jako kdybychom měsíc nejedli a postupně jsme ho celý snědli ještě dřív, než jsme dojeli domů.
Ten byl!

Taky jste z těch Vánoc tak nějak zkažení a přecpaní jako já?
:-)

Na skok

26. prosince 2009 v 19:04 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Přišla jsem v rychlosti pozdravit návštěvníky blogu.

Skoro každý psal o tom, jak doma prožili Vánoce. Taky bych mohla něco málo napsat.
Třeba to, že u nás se Vánoce letos opravdu povedly. Hlavně se mi hrozně moc líbilo, jak prožívaly vánoční den malé děti.
Míša půjde príští rok do školy, tak už docela přemýšlí o různých věcech a nenechá se ničím jen tak odbýt.
Letos mu hlavou pořádně vrtal Ježíšek. Například mu vrtalo hlavičkou, proč kupujeme dárky (nebo mluvíme o nákupu dárků), když dárky přece nosí Ježíšek. Dál - proč balíme dárky (kupujeme vánoční papír), když přece dárky nosí Ježíšek zabalené. A když viděl některé zabalené balíčky, zase mu vrtalo hlavou, jak si je ten Ježíšek vezme k sobě, aby je pak mohl přinést.....
Já vím, že jsme se mohli všech podobných otázek vyvarovat. Prostě všechno pořádně schovat a zabalit dárky tajně a bylo by. Ale i takhle k nám Ježíšek přišel a přinesl dárky a celé to mělo to pravé vánoční kouzlo.
Barunka je ještě tak malá, že se o Ježíška moc nezajímala. Těšila se na dárky a divila se všemu. Ve třech letech je to pro ni všechno vlastně nové a zajímavé. Jen pak byla smutná, že Ježíška neviděla a nemohla mu poděkovat, čímž mně překvapila.
Copak je tam zabalené? Barunka a její sešité čelíčko. Myslíte, že je teď opatrnější? Kdepak, to ani náhodou :-D

Dárky jsme pak dostali ještě dvakrát - u jedné babičky a pak ještě u druhé.
Víc nevím, co k tomu napsat. Možná jen, že si užívám vánoční pohodu tak, jak jsem si představovala a jsem spokojená.
A přeju všem, aby i Vy jste si užívali skvělou sváteční pohodu u Vás doma.
Mějte se krásně a ahoj, Šárka

Veselé Vánoce

23. prosince 2009 v 22:38 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky


Veselé Vánoce,
pod stromečkem balík zdraví,
vzácný poklad, jak se praví.
Dobrou pohodu a pevný krok
a pak šťastný Nový rok.

Přeju všem návštěvníkům mého blogu krásné a pohodové Vánoce.
Netuším, jak moc pohodové budou u nás, protože malé děti jsou šídla a trochu je zklidnit je nadlický úkol. To dokázala včera malá Barunka, když se pořád s Míšou honila. Že už mají dát pokoj a jít do postýlek, je nezajímalo. Nakonec z toho byly čtyři stehy uprostřed Barunčina čelíčka. Ale o tom napíšu, až se to doma trošku uklidní.
Zatím se dodělávají poslední úpravy, aby bylo zítra všechno dokonalé, pohodové a vánoční....

Veselé, ať tvoje svátky jsou,
ať září prima pohodou.
Ať Ježíšek a Silvestr tě potěší,
ať štěstí v Novém roce ti nasněží.

Sisinaaa :-)

Nalaď se vánočně

21. prosince 2009 v 10:15 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Tenhle odkaz tu už jednou na blogu mám. Přidávala jsem ho loni.
A protože je pořád funkční a dokáže navodit krásnou vánoční atmosféru, doporučuji na něj kliknout.
Zabere chvilinku a mně osobně se moc líbí.
Přeju Vám krásné a pohodové vánoční svátky!!!
Ahoj, Sisinaaa

Mrzne až praští

19. prosince 2009 v 19:08 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Venku mrzne až praští.
Napadl suchý sníh, který se nádherně leskne a krásně křupe pod nohama.
A konečně to vypadá jako v zimě. Vánoce se sněhem jsou o moc kouzelnější.
Ikdyž - v Liberci prý padl teplotní rekord a zařadil se tak mezi nejmrazivější města u nás.

Na mráz jsem vyzrála po svém. Odmítla jsem mrznout a tak jsem vytáhla teplý dlouhý kabát, na ruce natáhla rukavice, na hlavu narazila čepici a dlouhou šálu omotala třikrát dokola. Pořádně jsem se do ní zachumlala. Vidět mi byly jen oči.

Ve městě jsem dokoupila poslední dárky a teď se pustím do jejich balení. Nevím, jak to, ale balení dárků mi vždycky zabere spoustu času. Nejsem nijak zvlášť poctivá nebo snad že bych balila zvláštně a netradičně, ale vždycky se u toho zaseknu a nestíhám pak už nic jiného. Nechápu.
Jeden z dárků jsem včera otevřela z krabičky a vystavila ho. Proč? Protože jsem při jedné návštěvě u ségry zjistila, že stejnou maličkost už má. Šlo o aromatický svícínek ve tvaru čajové konvičky na kamnech. A protože jsem jí k němu kupovala i olejíček, mohla jsem vyzkoušet, jak dokáže svícínek provonět byt.
Víte, že mám z toho nečekaného dárku docela radost :-) ?

Radost mám z více věcí. Třeba z toho, že už jsou vánoční prázdniny. Z toho, že nemusím ráno brzy vstávat. Z toho, že si můžu ohřát svařák a dívat se v televizi na vánoční filmy.....
Já se opravdu moc těším na vánoční filmy.
Dívala jsem se na Vánoce naruby, a konec filmu byl kouzelně vánoční. Ikdyž typicky americky, přesto na mně z něho dýchlo kouzlo Vánoc.
Jednou bych chtěla na vlastní oči vidět a zažít Vánoce v Americe. Tu jejich výzdobu, krocana a Santu Klause.
Ne, nekamenujte mně. Já pevně stojím za naším Ježíškem. Ale jestli někdy v té Americe na Vánoce budu, chtěla bych je zažít tak, jak je prožívají oni.
Mám otázku:
Jak si představujete našeho Ježíška?
Santa má jasnou podobu, proto se může medializovat a tlačí se tak i k nám. Ježíška si představuje každý jinak, nemá danou podobu a proto jsou u nás vánoční obrázky bez téhle důležité postavy.
Tak jaký je Ježíšek ve vašich představách?

Letos i perníčky :-)

18. prosince 2009 v 23:08 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce

Perníčky jsme doma na Vánoce nikdy nepekli. Před pár lety mě sice naladila maminka jedné mé spolužačky a já se do toho doma také pustila, ale očekávaný úspěch se nedostavil. Perníčky byly tvrdé jako kámen a nepomohlo ani jablíčko u perníčků v krabici.

Letos ale maminka narazila na skvělý recept (Hera recept). Perníčky jsou měkké a dobré hned po upečení. Upekla, ozdobila, nabídla a bylo po perníčkách.
Jenomže já jsem perníčky chtěla mít o Vánocích na stole spolu s cukrovím, tak jsem se do jejich pečení také pustila.
Na maminčinu radu jsem perníky v troubě pořádně hlídala. První plech jsem pořád tahala ven a kontrolovala, ale nějak se mi nezdála barva a tak jsem je tam zase vracela zpátky. Do té doby, dokud jsem je nevytáhla černé.
No nic, těsta bylo pořád dost, dám si větší pozor!

Další plechy se povedly, ale musela jsem perníky schovat, jinak by se vánočního stolu zase nedočkaly.
Co jsem ale vůbec nečekala bylo, že zdobení perníčků je tááááák těžké.
O poutích vždycky obdivuju perníková srdce. Jak jsou krásně nazdobená, s nápisy, s kytičkami a to všechno z cukrové polevy.
Jenomže mně zdobení sáčkem ani trochu nešlo. Buď byla dírka moc malá a poleva netekla, nebo naopak velká a poleva tekla až moc. Zkoušela jsem i kornoutek, ale s tím to bylo ještě horší. A pak maminka přinesla zdobičku přímo na perníčky.
Profíci nejspíš budou kroutit hlavou, ale já byla za tu zdobičku vděčná. Ikdyž se naše perníčky ani zdaleka nevyrovnají těm kupovaným, do zdobení jsme se zapojili všichni a bavilo nás to.

Zdobil Míša,
zdobila Bára,
několik perníčků si ozdobil i Radek,
a Šíša se postarala o výzdobu. Ty skleněné vánoční koule totiž zdobili ve škole.
Tak letos perníčky budou! A protože mám recept samosebou schovaný, budou i příští rok a přespříští a .....

Hezké vánoční prázniny a celý vánoční čas :-)

Předvánoční mrazivá

17. prosince 2009 v 9:50 | sisinaaa |  Trochu fotím
Tak už zbývá jen týden do Vánoc.

Cukroví máme napečené, dárky nakoupené, venku mrzne a poletuje sníh.
Vánoce asi dolehají na všechny lidi, ale nejsem si jistá, jestli v tom pravém slova smyslu. Většina lidí Vám řekne, že Vánoce jsou o té krásné atmosféře, o tom, jak se mají mít lidé rádi a mají být spolu, o tom, jak je doma naklizeno a užíváte vánoční pohodu. Hodování a dárky už jsou jaksi druhořadé.
Jenomže většina to zas až tak vážně nemyslí. Jinak si nedovedu vysvětlit nájezdy na obchoďáky a nákupní vozíky nacpané jídlem k prasknutí.
V sobotu mě napadlo, že se půjdu podívat do OC Géčko. Chtěla jsem tam v Globusu a v ostatních obchodek mrknout ještě na nějaké dárky nebo maličkosti, které udělají radost pod stromečkem.
Mohla jsem si vybrat, jak se do Géčka dostanu: Po silnici je to 2O minut (na Globus od silnice vidíme), autobusem je to asi 5 minut, autem asi tři minuty.
Bydlíme kousek od Kauflandu, který stojí přímo u autobusové zastávky. Silnicí se dostanete na dvě velmi frekventované křižovatky, které jsou řešené kruhovými objezdy vedle sebe. A Hned za tím druhým kruháčem vyjedete přímo ke Globusu.
Je to kousek, ale kvůli těm křižovatkám, přes které jít by se rovnalo sebevraždě, raději jezdím autobusem.
Jenomže lidé se nejspíš zbláznili a Vánoce je plně pohltily. Autobus přijel o 20 min déle a tu pětiminutovou cestu jsme jeli přesně 27 minut. Každý totiž jel buď do Kauflandu (a z Kauflandu) nebo naopak do Gé centra (a z Géčka). Takže jsme se autobusem courali neskutečně dlouho v super zácpě.
Myslela jsem, že se zpátky zase svezu autobusem, že mi je jedno, jak dlouho to pojedu, ale když autobus ještě po deseti minutách nepřijel, šla jsem pěšky. Zácpa se vůbec nezlepšila.
Tenhle víkend nejdu nikam. Radši.

A stojíme. 5 minut, 10 minut, 15 minut....
Ve městě to vypadá líp. Vánoční trhy na náměstí u radnice jsou letos docela chudé. Jen pár stánků a některé jsou prázdné. Můžete se ale aspoň zahřát svařákem, punčem nebo horkou medovinou. Dát si klobásu nebo trdlovník. A samozřejmě koupit nějaký dárek nebo maličkost.
Konečně začalo mrznout a padat sníh. Z mrazu mám docela radost. Ne kvůli tomu, že mě zebou prsty a uši, ale proto, že skončí ta hnusná chřipka, kterou pořád někdo straší.
A mráz navíc krásně maluje a je na co se dívat.

Námraza na okně auta. Rychle fotku a honem pryč, než na mě majitel auta vlítne a bude se zajímat o to, proč si fotím oknem jeho auto.A další mrazivá malůvka. Tentokrát na okně u nás doma.
Sníh poletuje slabě a pomalinku a o to krásněji vypadá.
A vločky? To je teprve nádhera!

Jsou drobné, křehké a téměř průhledné. A velmi krásné.
Odpoledne se jdu podívat do školky na Míšu. Mají vánoční besídku :-)
Ahoj

Ranní mrazík

8. prosince 2009 v 17:04 | sisinaaa |  Trochu fotím
Dneska mám nějakej divnej den. Ráno jsem se vzbudila se zablokovaným krkem, asi jsem nějak blbě ležela, tak jsem trochu hůř pohyblivá. Nelíbí se mi to.
A i ostatní věci se mi zdaj nějak horší.
Jsem vzteklá a protivná. Asi dneska půjdu brzy spát a všechno to zaspím.
Snad se ráno probudím do lepšího dne...

Takhle to vypadá po ránu, když mrzne. Je to jen přízemní mrazík.
Až udeří pořádný mráz, budou jeho kresby a výtvory určitě ještě krásnější a bude co fotit.
Tak zatím jen ochutnávka:
Sisinaaa :-)

5.prosince chodí Mikuláš

5. prosince 2009 v 20:25 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Možná jste je dneska taky potkali, možná, že Vás navštívili u Vás doma. A možná, že Vám jenom nechali něco v punčoše....
Mikuláš, čert a anděl.
Jako malí jsme se dívali z okna a počítali, kolik čertů s Mikulášem uvidíme. Báli jsme se, aby nepřišli k nám domů.
Ale potkat takovou skupinku dneska u nás na sídlišti, je skoro vzácnost.
Každý rok přijíždí Mikuláš s čerty a anděli k radnici na náměstí, tam, kde stojí vánoční strom. Sejde se tu vždycky plno lidí, hlavně rodiče s dětmi.

Smluvila jsem se s kamarádama, že se sejdeme v pět před radnicí - prý to v pět začíná.
Přišla jsem ve třičtvrtě na pět, námestí úplně plné a právě v tu chvíli se Mikuláš s lidmi loučil.
No, chybička se vloudila, začalo to o nějakou tu chvilku dřív. Tolik skupinek čertů, Mikulášů a andělů jsem ale už dlouho neviděla.
Takže, ikdyž pozdě, přeci jenom to bylo fajn :-)
Tihle maličkatí čertíci byli dokonalí. Fotil si je snad úplně každý.
Největší skupinka, jakou jsem potkala. Rodiče s úsměvem skupinku ukazovali dětem. Některé děti odvážně přišly blíž, některé se bály a brečely.
A že mi tak ochotně zapózovali? Všechny je znám. S těmi jsem totiž měla sraz :-)

Fajn večer přeju všem. Sisinaaa :-)

Po dlouhé době v kině

3. prosince 2009 v 20:12 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Po několika letech jsem se dostala do kina.
Prvně jsem tak navštívila naše multikino v OC Nisa.
Když se mně ségra zeptala, jestli nechci jít s ní a jejíma dětma do kina, samozřejmě mě zajímalo, na jaký film jdou. Prý na 2012. O filmu jsem četla, takže jsem věděla, o co by mělo jít.
A možná už i Vy, co jste o filmu nečetli nic, tušíte, o čem film je.
Vžyť poslední dobou se o datu 21.12.2012 píše často.
Bude nebo nebude konec světa? Zanikne svět tak jak ho známe dnes?
Datem 2012, na zimní slunovrat, totiž končí Mayský kalendář. Tento den končí pátý věk slunce a začíná šestý.Slunce se tehdy postaví do přímky s centrem Mléčné dráhy.
A nastanou prý velké změny....
Mayové byli přesní ve výpočtech měsíčních cyklů a dokázali určit i místo a čas zatmění slunce.
Mayská civilizace dodnes získává obdiv svými velmi pokročilými znalostmi astronomie a slavnými městy, které po sobě zanechala v Mexiku a Střední Americe.
Takže - kdo ví?

Zaručených konců světa jsem zažila několik. Ten první, kdy dokonce jedna vyhlášená jablonecká věštkyně na dvěře dala cedulku s tím, že už nevěští, protože to už nemá cenu, začala jsem se fakt bát. Jela jsem tenkrát od tety a cestou jsem brečela, že všichni umřeme. Doma jsem pak zavolala tátovi a čekala, co mi na to řekne. Táta vždycky hodně četl a hodně toho věděl. Dalo se s ním povídat o čemkoli a hodně věcí dovedl vysvětlit.
Jen se zasmál a řekl mi, že čas od času nějaká taková "zaručená zpráva" lidi vyleká, ale pokaždé se pak vzbudí do nového dne a konec světa nikde. Neuvěřitelně mě tím tenkrát uklidnil. Měl pravdu. Konec světa se tenkrát nekonal.
Nekonal se ani při změně století, jak někteří lidé očekávali.....

Země se rychle otepluje. Globální oteplování je tady a někdy si přečtu o tom, že se každý rok zvedne teplota, roztají ledovce, voda se zvedne a zaplaví pevniny, změní se Golfský proud, který ovlivňuje klima na Zemi a nastane katastrofa nebo Doba ledová.
Pak si zase přečtu, že stačí, aby se Země oteplila o 2,5 stupně, což povede k tomu, aby se z moří začal uvolňovat metan v tak obrovském množství, že vznikne okamžitě silný skleníkový efekt a Země se promění ve žhavou kouli. Prý je to otázka dvou let.
A pak si zase jinde (třeba tady) přečtu, že když slunce řádí tak, jako poslední dobou, znamená to, že vlastně nastane malá doba ledová.
Co vědec, to názor.

Já nejsem vědec a jen doufám, že naše krásná Země tu s námi bude mít ještě nějakou dobu trpělivost.

Datum 2012 dalo prostor fantazii a vznikl film o tom, jak by možná mohl takový den vypadat.
Recenzi nenapíšu. Jako obyčejný člověk ale můžu napsat, že jsem se nenudila. Od začátku se bylo na co dívat a efekty byly vážně velkolepé. Nepoznala jsem, co se vyrobilo na počítači. Všechno vypadalo reálně. A strašidelně.
Jen jsem si tak říkala: Proboha! Jestli to opravdu přijde, tak ať to mám rychle za sebou.
Mizející svět v nitru Země nebo naopak ve vlnách působil vážně hrozivě.

>>Vědci zjistili, že se Zemí je to zlé. Dokonce že je to horší, než původně mysleli. Čekat se nemůže, jednat se musí hned!
Jackson vyzvedne u své exmanželky, která už bydlí s novým přítelem, své dvě děti a jede s nimi stanovat. Jeho auto mu nechytlo, tak si vzal limuzínu svého bohatého šéfa. Místo, kde ale chtěli stanovat, úzkostlivě a nepochopitelně hlídá armáda. Také tu Jackson narazí na bláznivého rozhlasového moderátora Charlieho, který vysílá o konci světa, který už nastává. Zmíní se o pár věcech, které tomu nasvědčují a také se zmíní o lodích - Archách, které se kdesi stavějí. Jackson jen mávne nad podivným člověkem rukou.
Na různých místech Země zatím puká zem a velké zemětřesení zažije i exmanželka se svým přítelem. Jackson na její žádost odveze děti hned druhý den domů.
Zatím různí důležití, ale i megabohatí, lidé dostávají zprávu, že už to začalo. Jacksona si zavolá šéf, aby ho s dětmi odvezl na letiště. Rozmazlené dětičky na rozloučenou Jacksonovi škodolibě povědí, že oni budou žít, zatímco on s celým světem půjde do háje.
Tentokrát už to začne být Jcksonovi divné. Pustí si vysílání bláznivého Charlieho a dozví se, že konec světa nastal. Vydá se pro svou exrodinu odhodlaný najít Archy, dostat se na ně a zachránit se.
A od té chvíle všechno stíhá na poslední chvíli - za minutu dvanáct, často i minutu po dvanácté.<<

Nechybí věděc, který myslí hlavně na lidi, pak vědec, který myslí vědecky a samozřejmě sobecky.
Zajímavé a logické je tady i to, že na Archy se mají dostat nejen vybraní lidé - lékaři, vědci,státníci atd., ale i bohatí lidé, kteří si koupili lístek. Jeden člověk - miliarda euro. Vždyť přece někdo musel financovat výstavbu několika megalodí.
Jak už jsem napsala - efekty jsou velkolepé a úžasné. Občas mi spadla brada, často jsem nervózně poposedávala. Celý film byl napínavý a stál za to.

Viděli jste film?
Už jste přemýšleli o tom, jestli bude konec světa?

:-) Sisinaaa

Anonym

2. prosince 2009 v 20:37
Určitě se s tím setkal každý, kdo má blog.
Napíšete článek nebo vložíte fotku a v komentářích pak najdete koment od někoho, koho neznáte a kdo třeba nezná Vás a hlavně - někdo, kdo se ani nedokáže slušně podepsat a schovává se za název Anonym.
Takovému ubožákovi jde jen o jedno: Ublížit, pošpinit, vynadat.....
Nevím, co k tomu koho vede. Nedokážu posoudit, co je to za člověka, který má žaludek na to, nesmyslně se do někoho navážet. Nejspíš jde o psychicky narušeného jedince, který se vyžívá v tom, když si může do někoho kopnout.
Když se ale naveze do malého dítěte, je to smutné dvojnásob.....

Psala jsem tu o jednom prima školkovském dni - netradiční mikulášské besídce.
Děti mimo jiné dostávaly mikulášskou nadílku. Prostě balíčky, tak jako dostanou tisíce jiných dětí ve školkách a domácnostech.
Neznám nic krásnějšího, než radost malých dětí. Ať jde o balíček s ovocem od Mikuláše nebo třeba radost z toho, že ho máma obejme.

A co mi napsal jeden člověk k této fotce?

Anonym | 213.29.147.197

1. Bože nesnaším toho vašeho Míšu 1. má hnusnej kostým 2.Banebože jak na te fotce do toho sáčku štupe.Vypadá jako by nikdy nevíděl pomeranč ¨ Bych ho nejradší vyflakalá že by ríčel po cestě

2. Nesnaším toho vašeho Míšu je hnůsnej snupe do toho sáčku jako by neviděl nikdy pomeranč

3. [5] Mám o to se neboj jen nesnaším malé rozežrance jako je pičus pmíša


No, doufám, že si ty komentáře užil. Mně to nerozházelo. My jsme rodina, která drží při sobě a máme se rádi.
Zato věřím, že všechno se v životě vrátí. Dobro, ale i zlo.

A proto si vážím Vás všech, co ke mně chodíte a necháváte hezký koment. Všechny své blogové přátele mám ráda.
Mějte se moc hezky a kdyby Vám náhodou napsal nějaký ten blbeček, kašlete na něj. Nestojí za to :-)

Sisinaaa

Čertíkovský den

2. prosince 2009 v 14:05 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
V sobotu bude chodit Mikuláš s čertem a andělem.
Plno dětí na sobotní den bude čekat s napětím.Určitě budou vyhlížet čerty za oknem, budou zvědavé nebo se budou bát. Všechny ale dostanou od Mikuláše nebo třeba jen do punčochy nějaký ten mikulášský balíček.

Co si pamatuju, tak ve školkách bývaly mikulášské besídky. Děti si měly přinést z domova nějaké cukroví, pozval se Mikuláš s pomocníky a rozdávaly se balíčky.
Ve školce, kam chodí Míša, letos mají besídku trochu jinou. Všichni měli přijít převlečení za čertíky. Dokonce paní kuchařky připravily na středeční "Čertíkovský den" čertovské menu: čertovy mufiny ke svačině, pekelnou zelňačku a ohnivé špagety sypané sýrovými uhlíky k obědu a ďábelské oko zase ke svačině.
U nás nebyl s maskou problém. Každý rok totiž chodí Šíša s Radkem za čerty. Mají bezva paruky s rohy, kožichy, vidle a pořádný řetěz. Šíša půjčila paruku a černou barvičku. Radek pak půjčil vidle. Takové ty dětské, plastové. A kožíšek jsme doma měli. Jen jsme ještě upletli Míšovi z černé bavlnky ocas.
Míša moc školku nemusí, ale na středeční den se moc těšil.
Ráno rychle vstal, oblékl se, začernili jsme mu tvářičky, masku dali do tašky a vidle si nesl sám.
Do školky jsem Míšu vedla já. Zůstala jsem koukat, že všechny maminky s dětmi vzaly čertovský den vážně. Nečekala jsem tolik malých krásných čertíků.
Foťák jsem si vzala s sebou. Nedovolila bych si ale vběhnout do třídy a drze fotit. Zeptala jsem se paní učitelky, která byla také za čerta, jestli si můžu děti vyfotit. Nejen že mi to dovolila, ale děti hezky seřadila a tak mám skupinku čertíků hezky pohromadě.
Poděkovala jsem jí a šla. Vím, že jsem měla vyfotit ještě děti v pohybu, hezky přirozeně, ale to už mi přišlo hloupé.
Děti si dnešní den určitě hezky užily.
:-)

Málem prozrazený dárek

1. prosince 2009 v 18:04 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Málem mě kleplo.
Mám děsnou radost z několika fakt povedených dárků pro své blízké, že se nemůžu dočkat Vánoc. Jsem hrozně zvědavá, co řeknou a jakou budou mít radost, až si své dárky rozbalí.
Já schovávám dárky do velké skříně u sebe v pokoji. Skříň je ramínková, takže v ní visí různé věci od plesových čatů přes halenky, po dlouhé sukně a svetry, které se prostě nerovnají.

Nedávno přiběhl Míša do kuchyně a ptal se: "Maminko, kde mám svůj župánek?"
"Přece ve skříni u Šárky v pokoji."
"Aha", řekl Míša a odběhl hledat župánek do skříně.
Já si tak v klidu sedím v obýváku u televize a nic netuším.
A najednom Míša z pokojíčku od otevřené skříně: "Jéééé, já jsem tady našel svojí starou dráhu!"
Polil mě pot. Ve skříni je schovaná dráha pro mašinku Tomáše, kterou si moc přál.
Míša toho moc asi neviděl, protože si myslel, že je to nějaká jeho stará hračka, která je už ale dávno vyhozená. Okecávala jsem to jak to jen šlo a udělala jsem z balíčku děsně tajný dárek pro tatínka. Míša s vykulenýma očima spiklenecky přikyvoval, když jsem mu šeptala, že to velké tajemství nesmí tatínkovi prozradit.

No, raděj všechno hned balit, než být později zklamaná, že někdo někde našel dárek dřív. To už by pak nebylo ono...

Tak mě tak napadá: Hledali jste po různých skrýších dárky, které pro vás rodiče koupili?
Já jsem dárky nikdy nehledala. Snad mě to ani nenapadlo, neměla jsem potřebu. Těšila jsem se prostě na Vánoce.
Ale moje nej kamarádka hledala pravidelně každý rok dárky. Vždycky pak byla pyšná na to, když se jí povedlo najít všechny, které později dostala.....

:-)

Předvánoční...

1. prosince 2009 v 9:27 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Tak a máme tu 1. prosinec, den, kdy děti otevřou první okýnko v adventním kalendáři.
V neděli se na náměstí v našem městě slavnostně rozsvěcel vánoční strom a zapalovala se první adventní svíčka. Podívat se na stromek jsem šla ale až včera. Nebylo tam totiž tolik lidí jako v neděli a mohla jsem si strom vyfotit.
Musím vám říct, že jsem pěkná trubka.
Když se jde fotit v noci a chcete mít pěkné fotky, vezměte si s sebou stativ, jako já. Já ho dala do batohu s tím, že až bude potřeba, vytáhnu ho.
Jenomže když pak bylo potřeba, stála jsem, dívala se na lidi a přemýšlela - vyndat, nevyndat.... Když jsme chodili s Radkem, bylo nám fuk, jestli lidi koukají. Když máte foťák, nikoho to nepřekvapí. Ale když postavíte foťák na stativ, každej na vás prostě čumí (Nekouká! Čumí!). No jo, já bych asi taky čuměla, protože jsem prostě zvědavá a přemýšlela bych, co se děje.
Takže stativ nakonec v batohu zůstal a já fotila bez něho. To jsou teda výsledky :-)
Hold vždycky musím ukecat Radka, s ním to jde nějak líp.
Mám za sebou úspěšné dny. Běhala jsem po obchodech, obchodních centrech, dívala se do výloh, obdivovala různé věci, vybírala a nakupovala dárky. Navštívila jsem obchoďáky, kam normálně ani nejdu, protože jsou daleko - a nakonec, co tam? Když něco potřebuju, sjedu do města a nemusím jezdit na kraj města do nějakého maxicentra.
Ale právě ty maxicentra jsem si maximálně užila :-)
Radost mám hlavně z pořízených dárků. Myslím, že se mi povedly. Maminka mi napověděla, Šíša, jako správná puberťačka toužila po jedné věci, kterou už mám zabalenou, Radek taky bude mít určitě radost a malé děti - na ty se moc těším. Jsem hrozně zvědavá, jak budou u stromečku zářit. Oči malých dětí, které ještě všemu věří a berou všechno vážně, jsou na vánocích snad to nejkrásnější.
Malá Barunka pořád vaří, tak tady to bylo jasné a malý Míša (snad mu to někdo nepřečte) má moc rád mašinku Tomáše. Pár mašinek má, ale ne dráhu, o které mu všichni říkají, že je moc drahá. Takže, tady je to taky jasné.
Nejraději bych sem napsala, jaké úžasné dárky mám, ale to bych tomu dala....
No a protože mi došly peníze, musím počkat, jestli ještě něco bude, abych mohla dokoupit nějaké maličkosti.
Hrozně se těším!

Ještě je toho hodně, co bych mohla napsat, třeba to, že jsem byla po xx letech v kině. To byl nářez!
Zatím se mějte hezky, užívejte předvánoční dny tak hezky, jako já. Ahoj :-)
Šárka