Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Leden 2010

Na běžkách

30. ledna 2010 v 18:45 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Ač jsem holka z Jizerskýh hor a všude kolem je plno příležitostí vyřádit se v zimních sportech, nelyžuju, neběžkuju ani nebruslím.
Na sjezdovkách jsem nikdy nestála, z bruslí jsem vyrostla a nové už nepořídila a na běžkách jsem byla naposledy na lyžařském výcviku.
Tenkrát byl na horách místo sněhu led a brusle by byly asi vhodnější a taky se musím "pochlubit",že jsem se na běžkařskou tůru nenasnídala a nenapila a tak jsem někde v půli cesty zkolabovala vyčerpáním. Ohromný zážitek.....

Ráno jsem se podivila, kolik sněhu stačilo přes noc zase napadnout.
A velkou radost mi udělalo počasí, protože na modré obloze bylo jen pár mraků a sluníčko docela hezky hřálo.
Lepší počasí jsme si nemohli přát.
Dorazili jsme nahoru na Bedřichov, vzali běžky (Zdenda je pro mně půjčil) a šli ještě kus nahoru na Maliník, kde je velké parkoviště, hospůdka, mapa a křižovatka.
Zdenda to na běžkách dal v pohodě. Pro mě to byl do kopce nadlický úkol, takže jsem se brodila sněhem s běžkama v ruce.
Na Maliníku Zdenda mrknul na mapu, vybral nějakou jednoduchou trasu (že byla nejednodušší mu vůbec nevěřím), nasadili jsme běžky a vyrazili.
Pořád se mně ptal, jestli jsem v pohodě a já mu pokaždé s úsměvem odkývala, že jasně. To, že sotva popadám dech a potím krev jsem mu říkat nechtěla. Přece se neshodím, ne?
Jenomže nakonec jsem musela přiznat, že už nemůžu. Dostala jsem od něho hroznový cukr a teplý čaj z termosky a trasu dojeli.
Závěrečný sešup dolu k autu byl taky prima. Brzdit mi nešlo, zatáčet taky ne a nakonec jsem do Zdendy, který jel první a čekal na mně dole, najela.
Prý: "Pudem zejtra zase?" "Neblázni, zejtra budu ještě mrtvá..."
:-D

Sisinaaa :-)

Na fotobloku s Projektem 365 je stejný článek

Cesta z Gé centra

26. ledna 2010 v 20:55 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
V dnešním mrazivém dni jsem si udělala výlet do Globusu.
Dostala jsem dva pěkné talířky s kravičkou, které miluju a chtěla jsem si přikoupit ještě další dva.
Doprodávali je za 10 kč, tak nekupte to.
Už jsem tu psala, že cesta do Géčka trvá autobusem necelých 5 minut, pěšky necelou půlhodinku.
Sluníčko už od rána hezky svítilo, ikdyž mrazivé teploty lámaly rekordy.
Do Globusu jsem se svezla autobusem.
Talířky už neměli, tak jsem si prošla nějaké krámky, koupila oblíbené bonbony a vydala se na zpáteční cestu pěšky.
Pohled na půlku obchoďáků. Byl to kousek, ale za ten kousek cesty mi prsty na rukou bolestivě namrzly. Při soukání do rukavic jsem si pěkně nadávala.
Silnice a sluníčko. Domů už jen kousek.
Koníci byly i v tak mrazivém počasí venku ve výběhu.
A břehy řeky Nisy byly zmrzlé daleko do vody.

Dneska jsem plně ocenila, že můj zateplený kabát má pohodlnou kapuci, která mi zachránila uši před jejich zmrznutím.

...A ještě si musím postěžovat. Přišla jsem domů a ještě vzala vyvenčit Anitu. Foťák jsem tentokrát nechala doma.
Šla jsem alejí k panelákům, které jsou výš než ten náš. Obešla je a pak se mi naskytl nádherný pohled na rudě oranžové slunce nad obzorem.
Jak já litovala, že jsem ten foťák nechala doma.
Spěchala jsem domů, ale věděla jsem, že to pro něj stejně nestihnu. Každým krokem blíž k domovu sluníčko mizelo za obzorem.

A nejlepší bylo, že když přijel Zdenda domů z práce, zeptal se mně, proč nezvedám telefon. Volal mi prý proto, aby mi řekl, že je venku nádherný západ slunce, ať si ho jdu vyfotit.....

:-) Sisinaaa

Stejný článek i na fotoblogu s Projektem 365

Do kina na Avatar

24. ledna 2010 v 18:08 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Když jsem byla minulý měsíc v kině na filmu 2012, viděla jsem působivou ukázku na Avatar. Když ještě k tomu vyjelo jméno režiséra Jamese Camerona (Titanik, Terminátor,Vetřelec...),nebylo co řešit, film jsem prostě vidět chtěla.
Nedlouho poté se o Avataru začalo hodně mluvit a také jsem o něm všude četla. Většinou jako o události roku, filmu natočeném 3D technikou, který vás zavede do neuvěřitelného světa za hranicemi naší fantazie, do světa střetu dvou naprosto odlišných civilizací.
Jenomže místo, abychom si koupili lístky do kina, film jsme si jednoduše stáhli.
Na notebooku jsem ho viděla několikrát a jen mě to utvrdilo v tom, že ho chci vidět pořádně v kině.
Nejlépe ve 3D.

Příběh je hodně jednoduchý (kdo se chystáte jít, nečtěte): Nově objevená vzdálená planeta Pandora je mírumilovné místo s obyvatelstvem Na´vi, žijícím v souladu s divukrásnou vegetací planety.
Posádka vyslaná ze Země na své průzkumné misi objeví na Pandoře velmi cenný minerál, který by měl na Zemi nevyčíslitelnou hodnotu. Pobyt na Pandoře je ovšem pro člověka možný teprve po vytvoření jeho genetického dvojníka, hybrida Avataru, který může být ovládán psychikou oddělenou od lidského těla a fyzicky odpovídá původnímu obyvatelstvu Pandory. Na tuto náročnou misi je vybrán mezi jinými také Jake Sully, bývalý námořník, který byl při jedné ze svých předešlých misí paralyzován od pasu dolů. A právě šance opět chodit přiměla Jakea, aby se do programu Avatar přihlásil.
Přes počáteční nedůvěru přijme lid Na´vi Jakea v těle Avatara mezi sebe. A bude to nakonec Jake, který se postaví na správnou stranu a povede lid Na´vi v boji proti lidem, kteří se samozřejmě rozhodli, že si vezmou, co chtějí, ikdyž to bude znamenat krutou válku s domorodci. Ale nebude to mít vůbec jednoduché, protože ho všichni domorodí, včetně jeho "ženy" budou považovat za zrádce....

V pátek jsem se dočkala. Se Zdendou jsme vyfasovali elektronické brýle, pohodlně se usadili a pak už jen vychutnávali film plný překrásné přírody, sympatických pandořanů a lidských sobeckých kolonizátorů.

Teda - film jsem si vychutnávala já, Zdenda seděl chvilku a pak se začal vrtět, poposedávat, předklánět....
Naklonila jsem se k němu a pošeptala mu, že jestli se bude moc hýbat, bude se mu točit hlava a bolet ho oči (díky 3D brýlím).
Zdenda se tedy opřel a zůstal v klidu.
Když film končil, čekala jsem, že Zdenda vyskočí mezi prvními a bude pospíchat ven, ale zůstával pořád v klidu. Seděla jsem tedy dál, poslouchala písničku a nechala v sobě film doznívat. Když se ale nezvedal ani když už byl sál skoro prázdný, sundala jsem brýle a mrkla na něj. Zdenda, spokojeně opřený, spal.....

Doporučuji :-)

Dým

23. ledna 2010 v 22:25 | sisinaaa |  Trochu fotím
V odkazech v menu mám pár fotoblogů, kam ráda zajdu.
U paní Zuzany jsem si prohlédla velmi pěkné fotky dýmu z vonných tyčinek. A protože jsem u ní našla i popis toho, jak fotit,chtěla jsem si to, samozřejmě také vyzkoušet.
Sice jsem nepochopila úplně všechno, takže jsem spíš experimentovala, ale fotky dýmu mám.

Moje fotky dýmu dopadly takhle:
Vonná tyčinka
Kolorovaná
Nádherná spirála
Dýmová spirála
Rozmazaná (no jo,no)
Mašle

Koukala jsem,kolik různých tvarů dokáže dým na fotkách vytvořit....

Stejný článek je i na Fotoblogu

Ahoj, Sisinaaa :-)

Chmýří

18. ledna 2010 v 16:56 | sisinaaa |  Trochu fotím
Fotit makro mně hrozně baví, protože je to vlastně takové hraní s foťákem a když se povede, dokážou z toho být krásné fotky.
Nemám žádné extra vybavení, objektiv, mezikroužek nebo předsádku.
I tak mi ale můj foťák umožňuje si s věcmi hrát, za což jsem moc ráda.

Venku je všechno pořád stejně bílé, tak jsem si včera z jedné keramické mističky, která nám dělá ozdobu na poličce, vyndala bílou pampelišku, kterou jsem si tam schovala, až jednou budu chtít fotit něco s chmýřím.
A děkuju Radkovi za půjčení černého trička, dělalo mi bezva tmavé pozadí :-)

Dvě fotky:
Venku taje sníh raketovou rychlostí.
Na pohled to teda vůbec hezky nevypadá....

Mějte se krásně, Sisinaaa

Na blogu s Fotoprojektem 365 je stejný článek.

Bublinky

16. ledna 2010 v 19:19 | sisinaaa |  Trochu fotím
Co dělat za dlouhých zimních večerů...?
Venku je zima a sníh a není nic nového k focení.
Chtělo to nějaký nápad a ten jsem našla v knížce o kompozici.
Prý: Zkuste fotit bublinky.
Proč ne? Bublinky jsem ještě nikdy nefotila.
V knížce radili pořídit si malé akvárko, nalít vodu a pak foukat brčkem pod vodu a fotit.
Žádný problém. Akvárko máme, vodu jsem natočila a brčka se také našla. Foukalo se o stošest, ale z fotek nebylo nic.
A pak Zdenda přišel s nápadem použít místo vody olej. Pak už stačilo kapat vodu, mléko nebo sojovou omáčku. Bublinky byly skvělé a hezky barevné.
Fotky docela vyšly,a le ještě na tom musím zapracovat...
Dneska všechno.
Taky u Vás tak strašně fouká?
Ahoj, Sisinaaa

Stejný článek i na blogu s Projektem365

Dovádiví koníci

14. ledna 2010 v 23:43 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Fotky z dnešní procházky jsou od jízdárny.
Normálně bych je sem nedala, protože jsem šla až po čtvrté hodině a to už se začínalo šeřit a bylo horší světlo.
Fotky se mi prostě nepovedly a nepomohlo ani jejich zesvětlení.
Já je sem stejně dám a k nim připíšu, co koníci vyváděli a proč jsem je fotila :-)

Tady se kůň na chvilku zastavil a byla to asi jediná chvilka, kdy kůň stál.
Ve výběhu byli koně dva a pořád spokojeně pobíhali. S nimi tam byla i starší holčina a kluk, kteří stáli kousek dál a pozorovali je.
Všimla jsem si, že holčina měla v ruce sedlo a jednoho koně pořád lákala k sobě. Když přiběhl blíž a ona zvedla sedlo, aby ho mohla osedlat, kůň udělal elegantní otočku a odběhl. Takhle si s ní pořád hrál na honěnou.
Pak to vzdala. K dětem přišla i oštřovatelka a dívala se s nimi, jak koně dovádějí. Potom začali všichni tři koně povzbuzovat k rychlejšímu běhu.
Koně se rozeběhli a v tu chvíli ošetřovatelka vykřikla: "Ježiš! Aby v tom rozběhu nepřeskočili plot a neutekli nám pryč!"
Jen to dořekla, první kůň přeskočil ohradu a druhý ho následoval. Naštěstí se ale zastavili a otočili se zpět. Naštěstí, protože hned za výběhem je silnice. Úleva ošetřovatelky byla znát na dálku.
Udělali si jedno kolečko běhu za ohradou.
A pak už si je ošetřovatelka s dětmi vyzvedly a zavedly je do stájí.
Budu se muset podívat ke koním znovu a tentokrát dřív, aby fotky za něco stály. Teda doufám...

Stejný článek i na Fotoblogu 365.

Mějte se hezky a ahoj :-)

Kos

12. ledna 2010 v 13:10 | sisinaaa |  Trochu fotím
Kašlu na sýkorky.....
:-D
Na balkoně u krmítka mi zachytit nejdou, tak jsem si říkala, že když třeba obejdu sídliště, určitě narazím na nějaká krmítka, kde sýkorky, případně jiní ptáci budou.
Jenomže to by nesměly být takové mršky mrštné. A rychlé....
Tak nic. Nechám je žít a zobat a nebudu si jich vůbec všímat.

Stejně jsem se ale snažila na dnešní mrazivé, zato slunečné, procházce vyfotit nějaké ptáky.
Jenomže se mi to vůbec nedařilo.
Vrabčáci jsou poschovávaní v keřích, sýkorky oblétávají krmítka, ale jak se někde něco mihne kolem, hned se rozletí do všech stran než stačím vůbec zvednout foťák k očím. Stejně tak se polekala straka, ale tam jsem zaváhala. Dokud jsem stála, dívala se na mně. Jak jsem sáhla po foťáku, frnkla...
Kosů je všude plno, jsou taky bojácní, ale pár se mi jich vyfotit povedlo.
Já sem dám samičku, která před domem vyhrabávala a vyzobávala kořínky a když jsem přišla blíž k ní, sedla si a pozorovala mně.
A já ji párkrát vyfotila:
Ahoj, Sisinaaa

Stejný článek na blogu s Fotoprojektem 365.

Sníh a Anita

10. ledna 2010 v 22:04 | sisinaaa |  O mně
Nejenom děti a lidé, milující zimní sporty, mají radost ze sněhu.
Naše Anita si sníh taky moc ráda užívá:
Nejdřív si po sněhu pořádně poběhá a pak se do něj celá zavrtá, různě se v něm převaluje, otírá nebo jen tak leží zabořená :-)

Sisinaaa

Stejný článek je i na blogu s Fotoprojektem 365.

Vánoční tank?

9. ledna 2010 v 21:22 | sisinaaa |  Trochu fotím
Ahoj, lidi

Dneska jsem objevila takovou jednu věc, která mě překvapila a zároveň i pobavila.
Zdobíte si na vánoce dům? Nebo balkon, terasu, nějaký strom venku?
To je nuda!
Buďte originální!
Ozdobte si světýlky něco, co každý jen tak nemá.
Třeba....
....Tank!

Tenhle tank stojí v zahradě jedné firmy. Dneska jsme projížděli kolem a tank byl vánočně ozdobený.
Vlastně, proč ne? Že jo?

Ahoj, Sisinaaa
Ten samý článek je i blogu s Fotoprojektem 365.

Mašinka Tomáš a kotě

8. ledna 2010 v 17:22 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Míša dostal pod stromeček mašinku Tomáše, kolejničkovou dráhu, nějaké domky k němu a další příslušenství.
Často si dráhu postaví a mašinku na baterku pak pouští.
Z Tomáše měl velkou radost, ale nebyl sám.
Víte, komu se ještě samojezdící Tomáš líbí?
Našemu kotěti.
Jakmile uslyší vrčet mašinku, okamžitě přiběhne. A pak mašinku pozoruje, opatrně našlapuje kolem ní, číhá a nakonec vystartuje.
Kotě se baví a my pohledem na rozdováděné kotě taky.
Podívaná za to stojí :-D

Den tříkrálový a konec vánočního stromu

7. ledna 2010 v 21:18 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Dneska jsme odstrojili a uložili stromeček.
Hlavou se mi honilo, jak jsme se na Vánoce těšili, počítali dny, běhali po obchodech a sháněli dárky, jak já obcházela oblíbené blogy a všude to bylo stejně vánočně naladěné.
A pak to přišlo - Štědrý den ♥
Pak sváteční dny, Silvestr a najednou je všechno pryč, stromeček už spíš překážel a po Vánocích není ani vidu ani slechu.
Všechno tak hrozně rychle utíká...
A čím jsem starší, tím víc se mi zdá, že dny utíkají rychleji a rychleji.

Včera, na tříkrálový den, jsem procházela kolem náměstí, kde o Vánocích stál vánoční strom.
Pila byla slyšet široko daleko a pohled na dění, kvůli kterému pila běžela, byl docel smutný.
Ale i vánoční strom na náměstí měl svůj osud spočítáný a bylo jasné, jak dopadne.
Tak a teď už bez nervů a stresů z nadcházejících Vánoc - kdo má zimu rád, může se těšit z mrazivého období a oddávat se v klidu zimním sportům. A nám druhým nezbývá nic jiného než čekat na jaro.
Ale když si vezmu, jak rychle uběhl čas do Vánoc, bude tady jaro cobydup.
O víkendu má prý sněžit.
Doufám, že bude. Jsem neřidič a tak se můžu kochat sněhem aniž bych na něj nadávala.
A třeba bude i sněhukáček :-D

P.S.

Je to týden, co jsem začala Fotoprojekt 365.
Když jsem do toho šla, přišlo mi to jako dobrý nápad, ale je to docela makačka.
Od každého rána přemýšlím, co mám vyfotit a trápím se tím až do večera. Když se náhodou nestane něco zajímavého, je složité vymyslet, co dát.
Přemýšlela jsem, že novou rubriku jednodušše zruším a budu přidávat jen pokud bude chuť a čas, jako tomu bylo do teď.
Na druhou stranu mi bylo líto projekt jen tak zahodit. Hrozně moc mě láká představa, že se přesně za rok můžu probrat blogem a prohlédnout si fotky přesně z těch dnů.
Takže to ještě s projektem zkusím, ale na sesterském blogu, kam mi nebude hloupé přidávat cokoliv.
... Je to úleva!

Mějte se krásně a ahoj, Sisinaaa

Kočičí pomocníci?

5. ledna 2010 v 22:22 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Dneska přidám fotky, které jsem fotila teď, když jsem si zapla Blog.cz.
Jakmile sednu k počítači, přiběhne kotě a uvelebí se mi na klíně.
Nijak mi nepřekáží. Ono je spokojené a vrní si a já jsem ráda, že je mu u mně dobře. A navíc hezky hřeje :-)
Ale dneska nás chvilku pozoroval Sam a pak vyskočil a sedl si před monitor.
To už tak perfektní nebylo. Neviděla jsem přes něj, ležel mi na myši a navíc pořád honil šipku kursoru na monitoru.
:-)
Oba jsem vyfotila a vyhnala.
Myslíte, že mám klid?
Kotě už mi zase vrní na klíně a já píšu....
:-D

Sisinaaa

Večerní cesta na Ještěd

4. ledna 2010 v 22:34 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
První pracovní den v novém roce byl vážně krutý.
O prázdninách jsem si navykla sledovat filmy dlouho do noci a druhý den ráno si potom přispat, takže se mi včera večer nechtělo spát a ráno naopak vstávat.
Jenomže se muselo :-(
Celý den jsem byla děsně uzívaná, nesoustředěná, zamlknutá a hrozně moc se mi chtělo spát.

Den to byl ale jinak pěkný. Sníh drží, protože mrzne a do té krásy svítilo sluníčko, takže sníh házel třpytivé odlesky.
Při přemýšlení o projektu 365 a o tom, co dnes přidám za fotku mě napadlo, že by byly krásné fotky z Ještědu.
Zdenda s výletem nahoru na Ještěd souhlasil. Ale protože na tom byl s únavou podobně jako já, nemohli jsme se dostat k tomu, abychom konečně vyjeli.
Rozhoupali jsme se krátce před čtvrtou a to je doba, kdy pomalu nastává soumrak a světlo se vytrácí...
Nasedli jsme do auta a vyjeli.
Čím výš jsme byli, tím víc mi bylo jasné, že na dobré fotky je už dávno pozdě.
Myslela jsem, že aspoň vyfotím pohled dolů na Liberec, jenomže čím blíž Jěštědu, tím větší mlha.
Na dolním parkovišti jsem Zdendovi říkala, aby dál nejezdil, aby to otočil a jel domů. Ale Zdenda se rozhodl, že když už je prý tady, na ten Ještěd to prostě vyjede a hotovo.
A tak sem můžu dát pár fotek.
Byla už sice docela tma a Ještěd se ztrácel v mlze, ale do projektu se tenhle výlet docela hodí, takže fotky přidávám:
Ještěd v mlze:
Pohled na Liberec se také ztrácí v mlze:
Cestou dolu:
Cesta dolu:
Škoda, že jsme nejeli za světla. Stromy nahoře byly krásně obsypané sněhem a všechno bylo krásně bílé.
Neva. Jindy budou.
Ahoj :-)

Barča kuchařka

3. ledna 2010 v 18:40 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Třetí den nového roku, poslední den volna.
Teda aspoň pro mně.

Většina lidí má už dárky určitě poctivě uklizené tam, kam patří a budou se z nich těšit tak, jako z normálních věcí, které používají běžně.
Pro děti, myslím ty menší, jsou nové hračky pořád ještě nové a atraktivní.
Takže u nás se ráno probudíme do uklizeného a příjemného domácího prostředí, které se během chvilky stane něčím, kde můžete sotva projít, protože všude jsou nové hračky, které ještě nejsou pořádně prozkoumané.
Barunka dostala k Vánocům dárky týkající se vaření: Celou sadu nádobí od čajové konvičky a hrníčky, přes talířky a příbory. Dál šlehač, mixéry, mikrovlnku a celou kuchyňku. Všechny věci s různými doplňky.
A tak teď pořád "vaří" a hostí celou naši rodinu.
A my máme každou chvíli před sebou "čerstvou a voňavou kávu" nebo "džus", a také si pořád pochutnáváme na různých dobrotách jako třeba na "upečeném kuřátku", "dortících" nebo třeba "pizze".
A Barča má radost, že dobře vaří a nám všem tak dobře chutná....
:-D

Vločka

2. ledna 2010 v 18:58 | sisinaaa |  Trochu fotím
Fascinuje mě jejich krása, křehkost a rozmanitost tvarů:
Správně se nazývají ledové dendrity.
Tvoří je asi miliarda molekul vody.
Jsou vždy šestiboké a vznikají v atmosféře, v ledových mracích, kde se líhne jejich podoba.
O tvaru krystalu rozhoduje teplota, vlhkost, větrnostní podmínky a také doba, po kterou padají k zemi.

Sisinaaa :-))

1.den nového roku

1. ledna 2010 v 17:38 | sisinaaa |  Trochu fotím
Tak a máme tu první den nového roku.
My se probudili do bílého dne.
Vzlala jsem Anitu a vyrazily jsme na procházku. Kolem poletoval sníh, po včerejším dešti a mlhách nebylo ani památky.
Nevím, jak vám, ale mně vždycky přijde první den v novém roce jiný. Nechápu to. Je to stené ráno jako včera, předevčírem, před týdnem... A přeci mi přijde jiné :-)

Fotky z procházky sice mám, ale už je mi trapné je sem dávat. Ne že bych nefotila nic jiného, ale už mám asi nějakou úchylku nebo co. Prostě jak vidím kapku, neudržím se a fotím.
Včera jsem slibovala, že budu kapkama šetřit, jenomže dneska jsem venku viděla kapky pro změnu zmrzlé.
Tak dvě:
A ještě jedna.
Moje věrná kamarádka, se kterou se touláme všude možně. Anita:
:))

Začínám fotoprojek

1. ledna 2010 v 0:36 | sisinaaa |  Trochu fotím
Poslední dobou nevím, co bych na blog přidávala.
Píšu si tu jakýž takýs deníček, který ale není typickým deníkem. Spíš se podělím o zajímavou myšlenku, která mě zaujala, o nějaký zážitek, který stál za to a někdy napíšu jen tak, protože na to mám prostě náladu.
Ale když není nápad nebo nálada, nevím, proč bych měla psát za každou cenu o ničem.
A tak se někdy stane, že se tu neobjevím hezkých pár dní.

Všimla jsem si, že existují různé blogy zabývající se Foto projektem 365.
Přišlo mi to celkem zajímavé a rozhodla jsem se, že to taky zkusím. Prostě každý den něco vyfotím a dám na blog. Projekt sice doporučuje založit blog přímo pro tento projekt, ale já si myslím, že klidně můžu pokračovat tady na svém blogu, jen s jednou novou rubrikou navíc. A dělat si projekt jen tak sama pro sebe.
Vlastně ne, není to zrovna dobrý nápad, takže jsem si i já nakonec pořídila Fotoblog - tady.
Nevím, jak dlouho mě každodenní focení, vybírání fotek na blog a pár slov k nim bude bavit. Možná pár dní, možná měsíc a možná že zvládnu celý rok.
A možná, že mně to i někam posune a naučím se u fotek i focení víc přemýšlet.

O co v projektu jde si můžete přečíst Tady

Původně jsem chtěla začít 1.ledna 2010, ale začnu už dneska.
Odpoledne jsem šla na delší procházku s Anitou. Počasí vůbec nepřipomínalo konec prosince, ale spíš mlhavý listopad. Bylo mlhavo, zataženo a poprchávalo. Zvláštní atmosféra pro poslední den v roce.
Fotit se moc nedalo, světla bylo málo. Ale jednu fotku přeci jenom mám, možná trochu vystihuje ono pochmurné počasí:
...No jo, já vím. Zase ty kapky.
Ale nebojte, zaměřím se taky na něco jiného....

Sisinaaa :-)

Foto Projekt 365

1. ledna 2010 v 0:18 | sisinaaa |  Trochu fotím
Originální stránka: TADY
Blogy s projektem, které jsem navštívila, přejímají tento přeložený text. Nevím, kdo text přeložil, ale já ho převzala od Lucka73

Našla se jedna dobrá duše (za čež jí převelikej dík), která přeožila text z prvního odkazu....

Takže něco málo o projektu 365:
Lidé často popisují, jak jim "celý život proběhl před očima", když prožijí nějakou traumatickou událost.
Když začal Taylor McKnight pořizovat snímek každého dne, v lednu 2004, netušil, že projekt nebude pouze upomínkou na celý rok, ale že mu také pomůže ujasnit si, co je v jeho životě důležité.
Ať už to byly jeho vztahy, kariéra, jeho smysl pro módu, zaznamenávání každého dne ve fotografii vytvořilo bohatou obrazovou historii jeho života... A navíc se stal lepším fotografem!
Teď, když je uprostřed druhého kola, požádali jsme Taylora, aby nám o tom něco napsal. Přečtěte si jak a proč začít tvořit vlastní fotografickou historii...

PROČ SE DO TOHO PUSTIT?
Denodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. Tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- Představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- Vaše roční fotoalbum bude famózním dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. Čas běží překvapivě rychle.
- Každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. Denodenní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. Zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete uceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.


PÁR TIPŮ JAK NA TO..
1. Berte sebou fotoaparát opravdu všude
Ano, všude. Udělejte z toho zvyk. Do obchodu kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. Jdete do kina? Pořiďte si snímek foťákem, většina z nich umí fotit. Pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. a pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. Udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné
Můžete si zřídit vlastní blog a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek.. Ideální je například http://flickr.com/ , http://www.fotolog.com/ anebo http://www.photoblog.com/ . Pokud si najdete jednoducý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. Obměňujte svoje témata
Pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii. Pusťte se do fotografických exmperimentů. Udělejte fotku někoho, s kým jste se nově seznámili, něčeho co jste poprvé okusili anebo toho, co jste se právě naučili. Nafoťte to, co vás rozesmálo. A nezapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i změny vás samotných.
4. Vyprávějte příběh
Využijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili co se vlastně odehráá na jednotlivé fotografii. Jak moc vám ten oběd chutnal? Co vás přimělo vyfotit toho cizince? Pomůže vám to pamatovat si, a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí proč jste udělali právě takovou fotku. Není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. Nepřestávejte, ať se děje cokoliv
Toto je asi nejdůležitější rada ze všech.. Budete unavení a zpruzení každodenním focením. Někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. Nedělejte to! Výsledné dílo stojí za tu námahu. Připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli..
Budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenáníhodného. I tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen.
Vyjděte z domu ven, běžte na procházku. Nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. Vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. Nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. Vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte.
Řekněte o projektu i svým přátelům a zapojte je do něho také. Jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. Přidávejte fotky včas a často
Naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející.. Ideální je přidávat fotky každý den, nebo aspoň každý druhý. Znovu opakujeme, věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.

Tak, toť vše a teď s chutí do toho :))