Omlouvám se všem, co sem chodí a mají nějaký dotaz. Nebývám tu a nevím, jestli se někdy vrátím. Mám tu ale spoustu vzpomínek a dokud je nepřetáhnu nikam jinam, nechám blog tak, jak je.
Mějte se krásně!


Březen 2010

Ferrari

31. března 2010 v 17:48 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Článek z fotoblogu:

Venku je krásně, teplo a my se chystáme s Anitou ven.

"Viděli jste u školky to Ferrari? To je žihadlo!"
Cože? Ferrari? Jak vypadá opravdové Ferrari?

Bylo jasné, kam na procházku se vydáme.
Školku máme na konci našeho domu.
Po pár krocích ho vidíme.
Stojí na křižovatce, tedy spíš, v zatáčce křižovatky, bliká oranžovými světly a je opuštěné. Všichni, co procházejí kolem něho se zastavují, obdivují... Tenhle tahá mobil a fotí, tamten tahá mobil a ...světe,div se... fotí...
My netaháme mobil, ale rovnou foťák a také si žihadlo na křižovatce fotíme.
Já jsem skromně udělala dvě fotky, Míša neskromně obíhá ferrari a fotí,co se dá. Auto v celku ze všech stran, detaily, kola...
A kdepak byl majitel auta?
V anglické školce pořádali nějaký den plný her, nejspíš i s rodiči.
Na zahradě se to dětmi s rodiči a různými stolečky jen hemžilo.
Nevím. Na mně to celé zapůsobilo tak, že nějaký taťka se šel podívat na svou ratolest do školky a protože byl nejspíš movitý a zvyklý, ža mu ostatní zobou z ruky, nechal svého miláčka zaparkovaného na křižovatce. Proč ho cpát k ostatním obyčejným autům na parkoviště, že?
No, také je možné, že ho tam nechal proto, protože na křižovatku je ze školní zahrady dobře vidět, kdežto na parkoviště ani trochu.

Každopádně obdivovali jsme a s námi ostatní kolemjdoucí...

Sisinaaa :-)

Duhová

27. března 2010 v 21:40 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Prý se mělo ochladit.
Prý mělo pršet.

V noci na dnešek opravdu pršelo, ale dopoledne už ne. Bylo ale zataženo a nebylo takové teplo, jako v předchozích dnech.
Jsem marod, to já vždycky na jaře, když začne být pořádně hezky. Proto jsem si zalezla do postele s tím, že se dneska budu potit.
Jenomže po obědě už zase svítilo sluníčko a mně se vůbec nechtělo proležet den v posteli.
Řekla jsem si, že se půjdu podívat do Géčka, jestli tam nepořídím nějaké ty balíčky pro děti k Velikonocům.

Tam jsem jela autobusem.
Dívala jsem se z okna autobusu ven, jak cesta ubíhá. Najednou se na okna snesly dešťové kapky.
Protože jsem na zpátek chtěla jít pěšky a nehodlala jsem slevit, začala jsem přemýšlet, jak půjdu, když bude pořád pršet. Koupit nějaký deštník? Stačí kapuca?
Sluníčko svítilo dál.
Kapky, které padaly venku, vystřídala duha na obloze.
Stálo mi za to vystoupit z autobusu dřív, abych ji vyfotila.
Nechtěla jsem riskovat, že zmizí, zatímco dojedeme ke Globusu. Po pár snímcích zmizela...
Pohled od Globusu?
Vidíte celé sídliště, jako by jste ho měli na dlani.
Škoda, že duha nepočkala. To by teprve byla fotka!
V Globusu bylo lidí, že to vypadalo, jakoby dávali něco zadarmo.

V uličkách centra navíc byly postavené stolky a u každého stolku něco předváděli. První manikůra, u druhého stříhali nějakou slečnu, u třetího masírovali paní, u dalšího dělali cosi s chodidly...
Navíc u každého stolku stála fronta lidí, tak předpokládám, že ukázky byly opravdu zadarmo.
V další uličce centra pak probíhala módní přehlídka  a hlavní hvězdou přehlídky byl nejpíš Mirek Šimůnek, protože moderátor upozorňoval přihlížející, že po přehlídce bude mít pan Šimůnek autogramiádu a že si na ní přivezl své kartičky s fotkou.........

Venku bylo líp.
A i teplo bylo, rozhodně se neochladilo tolik, kolik jsem myslela.
Cestou domů jsem fotila vrabce a jiné ptáky, kteří vypadali, že si se mnou hrajou na honěnou.
Při focení jsem totiž chodila z jedné strany na druhou a stejně tak oni přelétávali z jedné strany na druhou...
Ale nějaké fotky mám.
Fotit vrabce se snažím už hrozně dlouho a jakžtakž se mi to povedlo až dneska. Mám z toho fakt radost :-)

No a ještě měsíc k večeru :-)
Sisinaaa :-)

Článek z fotoblogu

Zapojit se do Hodiny Země

27. března 2010 v 10:52 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Hodina země

Klimatická a poměrně mladá akce, zavedená WWF, která poprvé proběhla roku 2007 v australském Sydney, se během roku rozšířila do celého světa.
Pořádá se každou poslední sobotu v březnu, kdy se po dobu jedné hodiny vypne osvětlení a domácí spotřebiče a vyjádří se tak nutnost uzavřít v nejbližší době globální dohodu o snižování emise CO2.

WWF vyzývá všechny, aby se k dobrovolné akci připojili a dali tak najevo, že jim nejsou lhostejné klimatické změny a přejí si jejich zmírnění.
Loni se v české republice zapojila pouze jedna obec a to Hostětín v Bílých Karpatech.
Letos se v Čr připojí mnohem více měst, firem a určitě i jednotlivců (stačí se podívat SEM, kde jsou města i firmy, které se zapojí, vypsané).

Info:

Pamatuju se, že loni něco takového proběhlo.
Vím, že jsem se chtěla zapojit a byla jsem připravená opravdu všude zhasnout a vypnout všechno, co půjde, ale protože akce začíná večer, kdy v TV běží hlavní program, zapoměla jsem na to.
No jasně. Zkejsnout u televize, jako správný novodobý a zhýčkaný člověk moderní dobou.

Osud Země mi ale vůbec není lhostejný a tak letos zkusím nezapomenout a k akci se připojit.

P.S.
A bude velký hřích, když poběží televize?
(no jo, to je ten zhýčkaný člověk....)

Sisinaaa

...a fotí a fotí...

23. března 2010 v 21:41 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Prostě to sem musím napsat.
Už mě to focení ani nějak nebaví.
Každý den totiž vyrážíme s Míšou na procházku. Prý fotit.
Od té doby, co má Míša foťák, nedělá nic jiného, než že pořád fotí. A na procházkách se může pořádně vyřádit.
No jo, jenomže taková procházka kolem baráku,, která jindy trvá sotva deset minut, se nám protáhne třeba taky na dvě hodiny.
A to většinou nejdeme jen kolem toho baráku...
A tak večer doslova padám na hubu a ještě k tomu unaveně kývám hlavou Míšovi na souhlas, když mi ukazuje, jaké skvělé snímky dneska pořídil.

Nejdřív si vyfotil všechno, co má rád. Bez Ijáčků nedá ani ránu, tak si je pro jistotu vyfotil několikrát.
sisinaaa.blog.czS kotětem si Míša hraje rád, staví mu domečky, mazlí se s ním a je rád, když si kotě vleze k němu do postýlky.
sisinaaa.blog.cz
Venku fotí všechno, co vidí:
Kočku na lavičce...
sisinaaa.blog.cz
Ptáky:
sisinaaa.blog.cz
Auta - prý pro tatínka. Ten bude mít radost :-D
Ale je fajn, že na taťku myslí, ne?
sisinaaa.blog.cz
A kytičky! Fotit jaro je nejlepší!
sisinaaa.blog.cz
sisinaaa.blog.cz
No a sebe ještě :-)
sisinaaa.blog.cz
Sisinaaa :-)

Anita

21. března 2010 v 18:42 | sisinaaa |  O mně
Článek z fotoblogu

Můj pes: Anita
Psa jsme chtěly se ségrou, když jsme byly malé, ale mamince se náš nápad vůbec nelíbil. Povolila nám kočky, tenkrát to byly peršanky...
Jako velká jsem si psí sen splnila a psa si pořídila.
Vybírala jsem zodpověďně - chtěla jsem, aby byl dobrý kamarád, hodil se pro rodinu a k dětem, také trochu aby se mi líbil, a protože jsem chtěla psa a ne pejska, výška taky hrála svou roli.
Vyšel mi retrvívr, boxer a plemeno, které si už nepamatuju. Z retrívrů se mi líbil víc zlatý a tak jsme si za čas přivezli štěně zlatého retrívra, fenku Anitu.....
Zlatý retrívr prý nezískal jméno podle své barvy, ale podle povahy. A musím říct, že tenhle pes má opravdu zlatou povahu.
Výborně se cvičí a dobře poslouchá.
Anita miluje sníh a ráda se v něm válí
Spí ve svém křesle :-)
Koťata její přítomnost ráda vyhledávala
Je skvělá....
Sisinaaa :-)

Koňská

19. března 2010 v 10:33 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Tenhle článek je z Fotoblogu:

Jaro přišlo!
A v krásném dni, krásná procházka.
Včera jsme vzali procházku nějak moc vážně a celé odpoledne jsme chodili venku. S Míšou a jeho new foťákem, samozřejmě.
Zastavili jsme se i u jízdárny a tam děti i koníci poctivě trénovali.
Bláto nebláto, trénovat se musí :-)
Vidíte toho bílého poníka? Tuším, že je to Argo. Na Arga asi nikdo, kdo chodil do zdejší jízdárny, hned tak nezapomene. Když si postaví hlavu, dokáže pěkně zlobit.
Když zmíníte Arga, každý vám odpoví: "Argoušek?! Ten zmetek,jeden..." :-)
A tohle je Káťa. Neteř, sestřenice - jek se to vezme. Koně miluje, podala si přihlášku na zemědělskou školu něco kolem veteriny. U zvířat by chtěla zůstat.
Kolikrát jsem říkala,až bude u koní,ať zavolá, že jí přijdu vyfotit a nakonec jsme si jí ani nevšimli. Musela na nás zamávat :-)
Jak vzpomíná Káťa na Arga:
"Proč nemít svůj první pád z poníka,že?"
Je ale fakt, že dovnitř jsme se neodvážili, tak jsme stáli za vratama a fotili zoomem z dálky.
Ale jo, stačí to.

A tu poslední fotku jsem si půjčila od Míši, protože mně došla ve foťáku baterka.

Sisinaaa :-)

Jak se nekupuje foťák

18. března 2010 v 9:42 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Jak se nekupuje foťák?
Nekupuje se podle vzhledu, ale podle toho, co umí a jaké dělá fotky.
To bych ale s sebou nesměla mít Míšu.

Pro běžné rodiné focení je asi normální mít doma kompakt, který stačí vzít, zapnout a pak už jen cvakat.
Já si před časem přála mít něco víc, než jen kompakt, chtěla jsem možnost si s foťákem hrát a ovlivňovat, jak bude fotka vypadat. A tak jsem k vánocům dostala foťák, který když nebude nastavený na AUTO, nikdo s ním nic nevyfotí, protože tomu doma prostě nikdo nerozumí. Navíc to zrovna ani není foťák, který se dá strčit do kapsy, protože zrcadlovky i EVFky jsou poněkud větší. Moje neochota půjčovat mého nejlepšího kamaráda ostatním, také není zrovna veliká.
A náš kompakt si s sebou odvezl Zdenda do Kosova.

Doma jsme se rozhodli, že nějaký ten kompakt pořídíme.
Malý Míša se tohohle nápadu okamžitě chytil a já jsem ho v něm ještě podpořila řečma o tom, jak spolu půjdeme foťák vybrat a jak spolu budeme chodit fotit.
Míša si sedl k letákům a poctivě vybíral "svůj" foťák.
Tak nějak jsem vždycky mluvila o tom, že Canon je prostě foťák s velkým F a to mu nejspíš utkvělo v paměti, protože u každého foťáčku se mně ptal, kolik stojí a jestli je to Canon. A jeden Canon si v letáku i vybral.

Sebrali jsme se a sjeli s Míšou do Géčka, kde v celém tom nákupním centru jsou dvě Elektra, další přímo v Globusu, malá fotoprodejna ve Zlatnicví a pár foťáků nabízí i Herní svět.
Prošli jsme všechny obchody, kde nějaké foťáky měli, stanovili si výši ceny, nad kterou už nepůjdeme a potom přemýšleli, kde jaký foťák koupíme.
Kolečko po obchodech jsme si dali ještě jednou a pak znova do třetice.

Už tady mě kupování foťáku přestalo bavit.
Zastavili jsme ve Zlatnictví, kde měli Nikon, za nejlepší (nikoliv nejlevnější) cenu a nechali jsme si ho ukázat. Míša nejdřív protestoval, že tohle přece není Canon, ale já jsem mu řekla, že foťáček vyzkoušíme a když bude pěkně fotit, koupíme ho. Foťáček ale fotil tak podivně, že žádná fotka nebyla ostrá, tak jsme poděkovali a foťák odmítli. Paní prodavačky se odmítnutí asi hodně dotklo, protože jsme si vyslechli několik docela ošklivých vět na naši hlavu.
Naštvaně jsem vzala Míšu za ruku a zamířili jsme do Elektra, kde byl výběr největší.
A protože do tohohle obchodu jsme vešli už po čtvrté, všichni prodavači se na nás dívali už trochu divně. Jeden z nich k nám přiběhl a my mu řekli, že jdeme koupit foťák, bez kterého neodejdeme.
Po předchozím nezdařeném nákupu se totiž Míšovi leskly oči a pořád mrkal, aby nebylo vidět, že je mu do breku, protože se asi začal bát, že nebude foťáček mít.

Vybrali jsme tři značky, s každou jsme udělali fotku, jeden foťák vyřadili a zůstly jen dva.
První od Sony, druhý Míšův Canon. O Sony vím, že dělá krásné fotky. Viděla jsem, jaké krásné fotky fotí předminulý víkend, když si ho pořídil švagr. Navíc k tomuhle byla paměťová karta zdarma a navíc také nabíječka na baterky zdarma. Prostě skvělý kup.

A Míša?
"Tak Míšo, Sony je na tom trošku líp a má zadarmo kartu a nabíječku, tak ještě hodně ušetříme. Co říkáš, berem?"
Zkusila jsem Míšovi vysvětlit několikrát, jakpak to s foťáky je.
Domů jsme si nesli Canon. Paměťovou kartu jsme koupili sami, nabíječku budem muset ještě dokoupit.
A fotky? Švagrůf Sony fotí líp.

Jenomže Míša září jako sluníčko, foťák bere všude s sebou a fotí úplně všechno.
Co na tom, že na žádné fotce nemám celou hlavu?
:-D
Večer si ode mně půjčil knížky o focení, chvilku si v nich listoval se svým foťáčkem položeným v klíně a pak prohlásil, že musí hodně trénovat, protože se rozhodl, že bude fotografem.
sisinaaa.blog.cz
Zkoušíme Míšův foťáček :))

No, trochu mě mrzí, že jsem vzala Míšu s sebou, volila bych jinak, ale co už....

Hezký, snad už jarní, den:-)
Sisinaaa

Tenhle den patřil Barunce

12. března 2010 v 16:28 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Článek je z fotoblogu.

Od rána sněží.
No jak jinak, je teprve půlka března a kolikrát jsme měli sníh ještě v dubnu.
Ještě že jsme si předchozí jarní dny pořádně užili :-)
Dneska jsem měla náplánovanou cestu do Globusu v Gé centru.
Chtěla jsem si tam koupit jednu knížku a do Géčka je to blíž, než do města.

Něco vám řeknu: Když šetříte, neberte si s sebou do krámu malé děti, protože s nima určitě utratíte víc, než jste původně chtěli.
Já jsem si s sebou vzala Barunku. Svezly jsme se k centru autobusem a uvnitř zamířily k dětskému koutku. Barunku samozřejmě zaujal, tak jsme sundaly bundu a botičky a Barča si chvilku hrála.
Pak se rozhodla, že by se chtěla povozit na autíčku, které v koutku mají. A protože jsem neměla drobné, musela jsem ji nejdřív přesvědčit, aby šla se mnou napřed koupit tu knížku.
Sotva jsme obuly botičky, všimla si Barunka židliček a stolečků, na kterých nechyběly pastelky.
A tak si sedla a malovala obrázek.
Ještě že tam měly také lavičky, aspoň jsem nemusela stát.
Když namalovala obrázek, šly jsme koupit knížku.
U knížek jsem si všimla poslední učebnice pro autoškoly, tak jsem ji přihodila do košíku. Přemýšlím, že bych si měla udělat řidičák, ikdyž se mi do toho strááááášně moc nechce.
Prohlídnu si učebnici doma v klidu a uvidím.Moc dobře vím, že se řidičák hodí, ale když já tak nerada komunikuju s lidma a zvlášť když jde o nějakou tu školu.....

Uf! Zabrousily jsme také mrknout na hračky. To jsem si teda dala.
Musela jsem Barunce rázně vysvětlit, že tu panenku za osm stovek jí opravdu nekoupím, než jsme se vůbec mohly pohnout dál. Slova: "hele, plyšovej šmoula", jsem raději spolkla, aby se náhodou neopakovala domluva jako u té panenky.

Ale bonbonům jsme neodolaly ani jedna. Já si vzala svoje oblíbené a Barunka si vybrala nějaké lipo navlečené na gumičkách, co vypadalo jako dětské náhrdelníky.
Ona si nemohla vybrat pytlíček za 13 kč. Ten za třicet byl prostě lepší.

Rozměnily jsme, tak jsme se vrátili k tomu autíčku, na kterém se chtěla Bára povozit. No, autíčko - pořádný teréňák, na kterém to pěkně házelo.
Jenomže já neměla žádnou desetikorunu na jednu jízdu, tak jsem vytáhla dvacku a vhodila dvacku na dvě jízdy. Počítala jsem s tím, že se nejspíš bude Bára bát.
Dvacka mi vypadla zpátky a s ní i desetikoruna. Skvělé! Bylo na jednu jízdu!
Barča se samozřejmě bála, ale zvládla to.
A abych ještě trošku utratila, chtěla se povozit i na mašince u hračkárny.
Cestou ven jsme se zastavily u DVD za 49 kč a koupily tam jeden díl Krtkovy série, protože Bára má zrovna Krtečkovo období. Krtka máme doma puštěného skoro pořád :-)

No a nakonec jsme ještě koupily přívešek - růžového medvídka. Tady ale musím říct, že jsme přispěly na nevidomé a výcvik slepeckých psů.

Myslím, že Bára byla spokojená. Teď sedí na gauči, baští bonbonové náhrdelníky a kouká se na krtka :-)

A vy se mějte taky hezky. Sisinaaa :-)

Příjemný jarní den

10. března 2010 v 17:43 | sisinaaa |  Zážitky a skvělé akce
Ráno jsem si při pohledu na zamrzlé okno pomyslela, jestli je vůbec možné, aby ještě v březnu tak příšerně mrzlo?
Každý den doufám, že se konečně oteplí a ono nic.
Zase máme na okně námrazu a zimu cítíme i přes okno.
Přitom tak krásně svítí sluníčko, radost pohledět...
Podle mě je už na čase, aby se začalo konečně oteplovat...

Jenomže jak postupoval den, sluníčko nakonec vyhrálo nad zimou :-)
Na dnešní den nemůžu použít žádné jiné slovo než NÁDHERA.
Prostě nádherné jarní počasí.
Ikdyž jsem si podle rána myslela, že zase bude hezký, ale mrazivý den, nestalo se tak.
Sluníčko den příjemně rozehřálo a vyčarovalo tak příjemný den vonící jarem.
Nevím, jak vy, ale jak je venku krásně, nedokážu sedět doma.
Takže jak jsme se po poledni sešli doma, vzala jsem Anitu, malé děti a šli jsme na procházku.
A vůbec jsme nebyli sami, koho sluníčko vytáhlo ven na procházku.
Potkávali jsme plno různých lidí - maminky s kočárky, starší páry, rodiče s dětmi, plno pejskařů s pejsky.....
Každý si užíval pěkného dne.
My jsme si teda procházku užili maximálně a doufám, že jsme nachytali i nějaký ten vitamín D do zásoby, protože hlásili zataženo a déšť......
Snad ne na dlouho :-)

Článek je i na fotoblogu

Jo, a dneska jsem se konečně zase pořádně vyspala. A hned je mi líp :-)
Sisinaaa

Nevimjakejnázev

7. března 2010 v 15:36 | sisinaaa |  Moje kecy a myšlenky
Tak mi to tu nějak stojí, poslední článek jsem vložila víc jak před týdnem.
Je to docela ostuda, jenomže o čem mám pořád psát?

Poslední dny je u nás aprílové počasí. Během dne se několikrát vystřídá zamračená obloha, sněžení s modrou oblohou a sluníčkem.
Nějak mi ani nevadí, když padá sníh. Je začátek března, tak co bychom chtěli.
Letošní zima se podobá těm, které jsem zažívala jako malá holka. Sníh tady pod Ještědem býval ještě dlouho v dubnu.

Dneska ráno mě z postele vyhnalo sluníčko. Špatně jsem si totiž zatáhla žaluzie, takže sluníčko mi oknem svítilo přímo do očí.
Vstávala jsem dneska docela brzo, rozhodně dřív, než jsem měla v plánu.
Potěšila jsem se pohledem na kuchyňské rozkvetlé okno a naplánovala si dlouhou ranní procházku s Anitou.
Sluníčko svítilo hezky, jenomže ta zima... Zima byla pořádná, takže místo dlouhé procházky jsme to venku proběhly trochu rychleji.

Dost o počasí, jen ještě napíšu, že mám dnes mimořádně dobrou náladu.
V pátek na mně padl smutek nebo nějaká deprese nebo co.
Měla jsem chuť koupit si flašku vína, vlést si do koutku a celou tu falšku otočit do sebe.
Začalo mi docházet, že budu dlouho sama, že budu muset vymýšlet nějaké dobré akce, které ale také budu prožívat sama. Že když budu mít nějaký problém, nebude se mnou nikdo, kdo mě večer chytí za ruku a řekne mi, že to bude dobrý...

Naštěstí jsem se z toho ale vyspala.
A vynesu do nebes internet, díky kterému můžu být se Zdendou Online přes Skype. Stačilo nainstalovat, zapojit kameru, sluchátka, mikrofon a můžeme si povídat "z očí do očí".
Mám z toho radost, hrozně mě to uklidňuje, když ho můžu vidět, pokud má čas.

A když tak sedím u počítače a dívám se na monitor, kde je on, dochází mi, jak je fajn, že mám někoho, na koho je spolehnutí, kdo mě podrží, když potřebuju a je mi s ním dobře.....

A nakonec taková perlička:
Nějak jsme doma probírali fousy a najednou Míša povídá: "Maminko, já už mám taky fousy!"
"Jó? A kde?"
"No tady, na tváři. Ale ještě jsou neviditelný", nedal se Míša.
"Vážně?"
"No jó, šáhni! Já už vůbec necejtím pleť...."

Tak to mě dostalo. Od šestiletýho špunta slyšet takovou perlu, nás fakt rozesmálo.

Sisinaaa